Návštěvníci světových muzeí a galerií obdivují vyhlášená zátiší starých, především  holandských mistrů. Oceňují naprostý realismus, s nímž jsou ztvárněna - sbíhají se jim sliny na zobrazené pochoutky, květiny snad opravdu voní. Možná jen trochu nechápou, proč se na obrazech objevují také mouchy, šneci, slunéčka sedmitečná, případně další „havěť. Pocta realismu dovedená do dokonalosti až absurdní?

Kdepak. V době, kdy tato díla vznikala, byly zprostředkované vizuální vjemy vzácné. Neexistovala televize, kino, internet ani barevný tisk. Dřevořezy i mistrovské rytiny byly jen černobílé. Kdo chtěl něco barevného, musel si zaplatit za olejomalbu. A když se pro ni rozhodl, počítal s tím, že se na ni bude dívat dlouhá léta. Proto to precizní provedení. A také skryté symboly. Jejich nositeli se stala právě ona různá zvířátka. Sama jsem netušila, co všechno mohou zasvěcenému divákovi prozradit. Upozornila mě na to prostřednictvím své seminární práce z roku 1995 moje přítelkyně Milena Kolaříková, která žije dlouhodobě v Belgii – tedy hned vedle Nizozemska. Tak si pojďme spolu s ní tu „zoologickou zahradu“ prohlédnout podrobněji.

Slunéčko sedmitečné zobrazil např. v Knize hodinek knížete Engelberta II. z Nassau vlámský autor nazývaný Mistr modlitebních knížek kolem roku 1500. Tento obecně známý brouček se na podzim ukládá k zimnímu spánku a na jaře z něj opět procitá, jako by se znovuzrodil. Může tedy mát vnímán jako alegorie Ježíškova zmrtvýchvstání. Při napadení slunéčko pro zmatení vylučuje tělesnou kapalinu připomínající krev, což upomíná na krvácejícího Krista a mystická stigmata, „Kristovy rány“, které se spontánně objevují na těle hluboce věřících osob a skutečně krvácejí.

Podobný význam má také hlemýžď, který se rovněž, pevně zavíčkovaný, ukládá k zimnímu spánku a zjara opět ožívá. Cestičky, které po sobě zanechává a které mizí s teplem vycházejícího slunce, symbolizují pomíjivost života (nejen) bezvěrců.

Prázdné ulity, lastury, škeble a mušle (mořské, sladkovodní i šnečí) obecně představují rovněž pomíjivost pozemského života a mají vést diváka k rozjímání o podstatě života (marnost nad marnost). Nový akcent tomuto symbolu dodává zobrazení velkých mořských ulit, které se do Nizozemska dostávaly z exotické ciziny, např. loděnky. Měly tehdy velkou cenu počítanou na tisíce guldenů, srovnatelnou s cenami tulipánových cibulek. Nenápadně tak naznačovaly zámožnost majitele obrazu anebo alespoň jeho touhu po zbohatnutí. Co však se sebekrásnější ulitou, když je prázdná a mrtvá jako člověk bez víry? Podobný význam pomíjivosti mají vyobrazení květin včetně velmi dekorativních tulipánů, řebčíků a lilií. Jejich cibulky (a hlízy) ovšem představují naději na nový život, jejž v sobě po odkvetení skrývají. Ohrozit jej však může myš, která cibulku sežere – a sama pak chycena do pasti na svoji nenasytnost doplatí...

Hodiny a hodiny bychom mohli trávit diskuzí nad díly (nejen) holandských mistrů, hledat v nich skryté významy a občas dojít k docela pozoruhodným závěrům. Něco málo z této symboliky najdete pro inspiraci v rámečku.

Jitka Lenková

 

rámeček

jelen – vítězí nad hadem (čili ďáblem)

ještěrka – hledá osvícení (ráda leží na sluníčku)

kobylka – skákavé štěstí

ledňáček – šťastné manželství, šťastní manželé

motýl – symbol proměny něčeho ošklivého (housenky) v něco krásného (motýla)

moucha – lehkost, přelétavé štěstí, upozorňuje na přítomnost ďábla (Belzebub je pánem much)

myš – nenasytnost, žravost, nástroj ďábla (roznáší nemoci)

papoušek – drahá exotika (podobně jako velké mušle), upovídanost,

pavouk – přináší štěstí a bohtaství

saranče – žravost, zmar

vrána – zlé znamení, smrt, válka, osamělost (požírá mršiny)

veverka – svoboda, nezávislost, schopnost poradit s každou těžkostí (rozlouskne každý oříšek)

žába – plodnost (pro množství vajíček)

 

vyobrazení archiv autorky

zátiší holandské 1 - Zátiší s ovocem a hmyzem, Balthasar van der Ast (1593/94 –1657)

zátiší holandské 2 – Zátiší s květinami, ovocem, mušlemi a hmyzem, cca 1629, Balthasar van der Ast (1593/94 –1657)