Jenom ozdoba krajiny anebo strážci dávných tajemství?

Malebná česká krajina potěší oko výtvarníka, fotografa i turisty. Pole se žlutou řepkou, rudým mákem a svěží zelení kukuřice, mohutné lípy a k dokreslení tohoto až kýčovitého pohledu sem tam i nějaká ta kaplička nebo boží muka. Na první pohled klid a mír a rozhodně nic tajemného. A přece – pod kapličkami a božími mukami se leckde skrývají vstupy do dosud neprobádané sítě podzemních chodeb.

Jako první s touto teorií přišel známý brněnský proutkař a senzibil Oldřich Hradil (1912 – 1989). Při práci v terénu si totiž povšiml, že podzemní chodby na povrchu značí právě drobné církevní stavby. Boží muka v některých případech indikovala křížení dvou chodeb, kapličky maskovaly vyústění ventilačních šachet.

Dílo katolické církve

Z tohoto hlediska byl zatím nejpodrobněji zmapován úsek pravděpodobně středověkých chodeb u Přerova v okolí Věrovan v roce 1975. Nacházejí se přibližně v hloubce 5 – 15 metrů a jsou vedeny v tamějším jílu bez jakékoliv výztuže, pouze místy jsou k vyztužení použity železné obruče. V některých případech jsou velké tak, že jimi pohodlně projde dospělý člověk, jinými chodbami je údajně možné projet kočárem s koňmi. To by mělo svůj význam zejména při náhlé evakuaci některého místa ohroženého za války – třeba při odvozu skvostů z nějakého kláštera za třicetileté války.

Při zpracováváno obsáhlého materiálu vyslovil O. Hradil domněnku, že tyto chodby jsou pouze jednou částí celého podzemního systému chodeb, který začala v 15. st. budovat katolická církev. Teoreticky by měl spojovat všechna městská i venkovská sídliště a na povrchu se projevovat nikterak nápadnými kříži, kapličkami, sochami světců a podobně. Do jisté míry zůstal tento systém funkční zřejmě dodnes a podle O. Hradila ho dobře znají a udržují v tajnosti také současní vysoce postavení církevní hodnostáři. Vždyť postavení i těch nejmenších božích muk povolovalo právě příslušné arcibiskupství.

Podzemní chodby můžeme tedy v duchu této hypotézy hledat různě po Česku. Ve vytipované oblasti je zapotřebí si povšimnout všech starších stavení, kromě kapliček a božích muk také hájenek, mlýnů, osamocených hospod, rychtářství, zámků, tvrzí, klášterů a kostelů. Potom je třeba prozkoumat půdorysy božích muk a kapliček. Obdélník značí přímý směr, chodba vede pod stavbou ve směru její delší strany. Čtverec znamená také přímý směr anebo křižovatku dvou chodeb, trojúhelník nebo půlkruh změnu směru. Další informace zasvěcenému pozorovateli sdělí různé přístavky vedle hlavní stavby a jejich umístění, stylizované šipky, směr, kterým se dívají či ukazují sochy, nenápadně zakomponované do stavby, oltář orientovaný jiným, než tradičním východním směrem.

Nebezpečí propadnutí!

Podobně jako na Přerovsku se podzemní chodby vyskytují také v okolí západočeského hradu Vrtbo. Spojují ho s Manětínem, Rabštejnem, Plasy i dalšími, méně známými místy. Jestli chcete, můžete s konkrétním pátráním začít u pracovníků manětínského zemědělského družstva. Potvrdí vám, stejně jako před několika lety senzibilce Marii Löwové, že „i na jejich polích docházelo často k propadům půdy, a to opravdu mezi kapličkami, které jsou nyní uprostřed lánů, a že vzniklé otvory byli nuceni zavážet zeminou.“ A vstupy do podzemí se podle nich nacházejí i přímo v Manětíně. Na rabštejnském konci vede podzemní chodba od kláštera pod silnicí ke kruhové hradní věži. Je dodnes průchozí a uvažovalo se dokonce o jejím zpřístupnění pro veřejnost.

K podobnému propadu došlo před několika lety v Horoměřicích u Prahy mezi v ovocném sadu mezi stanicí STK a obcí. Nenápadný otvor by nepozorný chodec snadno přehlédl a propadl by se až po ramena. Na obě strany od „díry“ vedou náznaky chodeb, samozřejmě nezpevněných. Místní obyvatelé mají o jejich původu jasno – jsou to klášterní chodby, které kdysi spojovaly Horoměřice s okolím.

Vypráví se také o nedaleké podzemní obloukovité spojnici zámečku ve Statenicích s hradem Okoř. Začíná ve Statenicích nebo přes ně pokračuje ve směru od Horoměřic (a Prahy) a dále pokračuje do lesů k tzv. Juliáně, což není nic jiného než rozcestí ozdobené barokním křížem. Místní pamětníci si ještě vzpomínají na propady v jejím okolí. Další zastávkou je podstavec sochy sv. Salvátora mezi Statenicemi a Tuchoměřicemi, následuje tuchoměřický klášter a nakonec i Okoř.

Jen staré popletené báchorky jako ta Napoleonově jízdě kočárem podzemní chodbou z Prahy do Staré Boleslavi? Možná. Všechny rozhodně trumfne legenda o podzemní chodbě začínající někde v Adršpachu, kterou lze dojít až na jižní Sibiř a do Tibetu. Navazuje prý na celosvětovou síť takových podzemních tunelů dále spojujících třeba Egypt s Jižní Amerikou. Při představě, že se do ní dá vstoupit tajným vchodem pod některou vesnickou kapličkou v Čechách nebo na Moravě se tají dech. A rázem se na ně díváte úplně jinak.

Jitka Lenková

Foto autorka

Popisky

Obyčejný kříž jako tento u Malých Číčovic nedaleko hradu Okoř může naznačovat pozoruhodná tajemství.

Zdroj: zahadno.bloger.cz