Physalis se na českých trzích dnes objevuje velice často, ale obávám se, že jen málo lidí ví, co to vlastně je a jak physalis jíst nebo podávat. Physalis má několik latinských názvů: Physalis capsicifolia, Physalis lanceifolia, Physalis ramosissima...

Na trzích ve světě ho najdete pod názvy Mullaca, camapu, bolsa mullaca, cape gooseberry, wild tomato, winter cherry, juá-de-capote, capulí cimarrón, battre-autour, k'u chih, 'urmoa batoto bita, cecendet, dumadu harachan, hog weed, nvovo, polopa, saca-buche, thongtheng, tino-tino, topatop, wapotok.

U nás se pro Physalis používá nejčastěji název Mochyně peruánská.

Physalis je jedno z mála ovocí, ze kterého se používá celá rostlina, plody, listy, i kořeny. Dlouho si drželo své místo v přírodní medicíně tropických zemích, ve kterých roste. Používání physalisu jako jedlého sladkokyselého ovoce nejenom Indiány, ale i zvěří v povodí Amazonky, je dobře zdokumentováno. Domorodí Indiáni používají mimo to odvar z listů při zažívacích potížích.

Já jsem kolem ovoce physalis chodil hodně dlouho, než jsem dostal odvahu ho ochutnat, abych poznal, co to vlastně je. Když se to tak vezme, tak jako ovoce ani nevypadá. V suché slupce spíše vypadá jako nějaká květina. Měl jsem ho v kuchyni po nějaký čas a stále se mi do ochutnání moc nechtělo.

Když se ale slupka otevře, tak vidíte, že uvnitř je plod velikosti velké bobule hroznového vína, lesklý a trochu lepkavý s velice příjemnou vůní, takže nakonec neodoláte a ochutnáte. Slupka pomáhá k lepšímu uchopení mezi prsty tak, abyste mohli ovoce pohodlněji jíst. Ovoce tak říkajíc "skočí" do vašich úst a překvapí vás fantastickou unikátní chutí, takže si říkáte, proč jste ho neochutnali dávno předtím.

Ovoce je pevné, šťavnaté a sladké s překvapujicí kyselostí, hraničící s kořenovou chutí. Physalis je také známé jako cape goosberry (angrešt v kapuci), což jej popisuje nejlépe, má svoji osobitou chuť. Prostě pokud to v nějakém supermarketu uvidíte, tak si ho kupte protože stojí za ochutnání.

 

Autor: Michael Klíma - reedice