Vánoce jsou už za dveřmi, ano už příští týden se rozsvítí vánoční stromeček a svět se na chvíli jakoby zastaví. Pojďme se ale na chvíli zastavit i my, zanechme na chvíli vály a váhy, odměrky a hrnce, vařečky a vykrajovátka cukroví, připravená těsta, rozpálenou troubu a kuchyň jako takovou a začtěme se do příběhu jednoho nedočkavého cukroví .... však zázraky se přece dějí právě na Vánoce ...

... A stalo se! Sotva zaklaply za unavenou maminkou dveře od kuchyně, vánoční cukroví se rozmluvilo a rozchechtalo. Celý den se maminka Nováková věnovala pečení cukroví. Na talířích čekaly linecké hvězdičky, vanilkové rohlíčky, kakaové zvonečky a půlky ořechů. Kdo se na cukroví ale pozorně zadíval, zjistil, že tady je ještě potřeba pár hodin práce – hvězdičky musely čekat na marmeládu, vanilkové rohlíčky na obalení cukru, kakaové zvonečky na nugetovou náplň a čokoládovou polevu a půlky ořechů na lahodnou ořechovou náplň. „Chi chi, dala bych si už nějaký marmeládový nášup,“ povídala jedna hvězdička a uskočila do strany tak, že vypadla z hlubokého talíře na ubrus. „Posledních úprav se milé dámy dočkáme nejspíše až ráno,“ povídal vanilkový rohlíček a protáhl se tak, že mu upadlo několik drobků od těla. „Ano, maminka Nováková se snažila, ale čas jí předběhl. U nás už zívala na celé kolo a několik kakaových zvonečků to odneslo šišatým vzhledem,“ vyprávěl jeden kakaový zvoneček a nakoukl přes okraj misky a pořádně se rozhlédl kolem „Hlásím marmeláda číslo jedna vpravo hleď, ořechová náplň k lednici hleď, čokoláda na plotnu hleď a cukřík přímo hleď. No a nugetka milá, copak to dělá?“ „Hlásím se do služby! Ráda bych už měla tu práci za sebou a konečně si oddechla,“ pověděla sklenice s nugetou a přistoupila s poklonou před zvonečky. „Jestli dovolíte, milí kakaoví, ráda bych vás trošku namazala.“ „My nevíme, copak se to smí?“ „Pšššt, zavřete oči a pusu a dýchejte. Cítíte ty nádherné buráky?“ „Ano, ano, tak tedy maž.“ Vanilkové rohlíčky kroutily nevěřícně tělem, jak to odsýpalo. Nugetka se lepila na zvonečky, ty se zase dva k sobě přitiskly a hned vypadaly líp. „Já bych též prosila o povolení příchodu do služby. Slyšíte mě, jsem tady na plotně!“ křičela rozehřátá čokoláda a začala se umně přemisťovat přímo na zvonečky. Vypadaly nádherně a ještě líp, protože barevné kuličky od loňska začaly fňukat, že na ně všichni zapomněli a to vypadají na kakaovém neodolatelně. Zvonečky otevřely oči a vydechly úžasem! „Jsme nejkrásnější! A nemusíme čekat na ráno.“ „Já bych taky ráda marmeládku, milá ovocná přítelkyně, nechceš se probudit?“ Marmeláda ale mlčela a dělala, že neslyšela ani slovo. Kdo se nepřeslechl byla ořechová náplň, špitla tajně ořechovým půlkám, že z nich udělá opravdové ořechy a to daleko dřív než nugetka ze zvonečků pořádné zvonce! Vanilkové rohlíčky se začaly vrtět a nikoho se neptaly a začaly dovádět skákáním do cukru, tam se převalovaly, poskakovaly a zase se vracely na talíř celé obalené v bílém a rozesmáté. Ořechy jim trochu záviděly a tak sotva náplň dokončila svoje dílo, také si zaskákaly. Hvězdičky měly na krajíčku. „My jsme také symbol vánoc a máme čekat? I Mamince Novákové by nějaký ten malý zázrak pomohl, jenže my musíme čekat na tu velelenivou marmeládu. Možná se nechce otevřít, protože je zkažená.“ „Cože? Já a zkažená? To hvězdičky musíte odvolat, protože to není pravda.“ „Dokaž to!“ Marmeláda nechtěla trpět nějaké lži. Otevřela se, namazala všechny hvězdičky, ty se k sobě přilepily a pak si také zaskákaly v cukříku za veselého pokřiku svých cukrových přátel. A právě s posledním skokem zpět na talíř se otevřely dveře a v nich rozespalá maminka Nováková. Rozsvítila a chvíli zůstala stát s otevřenou pusou. Pak si tak pro sebe špitla: „Zázraky v kuchyni? Letošní vánoce se mi zdají opravdu zázračné.“ Usmála se a odešla a cukroví se zase zachichotalo, jak to všechno perfektně zvládlo bez cizí pomoci.

/Nedočkavé cukroví: Petra Nachtmanová/ - reedice