Přesně před 235 lety - 31.ledna 1785 - se na panství hraběte Kounice ve Všeradicích u Berouna za vlády Josefa II. narodila Františkovi a Josefě Artmanovým malá holčička, která dostala jméno Magdalena. Ač by se mohlo zdát, že měla veškeré předpoklady pro to, aby měla krásné a spokojené dětství, opak byl pravdou. Její matka Josefa byla na dcerku velmi přísná a upřednostňovala syna, který se narodil jako druhé dítě Artmanových (bohužel velmi malý zemřel). Její otec, který byl purkrabím, měl mnoho práce a na Magdalenu neměl čas. Své dětství tudíž prožívala velmi osaměle, nesměla se stýkat s obyčejnými dětmi, nechodila do školy - učila jí matka, a to až do doby jejich 10-12 let (zde se bohužel údaje rozcházejí, jisté je jen to, že poprvé navštívila školní budovu při pobytu v Plzni a sama to popisuje jako "nejlepší rok jejího dětství"). Magdalenka neměla také vůbec žádné hračky. Jedinou hračku, kterou kdy dostala, byla malá panenka od svého dědečka, za což byla matkou následně přísně pokárána a panenku musela spálit.

Definitivně její dětství skončilo v roce 1793, kdy jí umírá její otec. Magdaleně bylo osm let. Předčasné úmrtí otce - živitele bohužel v této době znamenalo hospodářskou katastrofu rodiny. Neexistoval žádný nárok na zajištění vdov a sirotků. Ženy tuto tíživou situaci řešily novým sňatkem, což Josefa Artmanová i přes opakovaná naléhání ba až nátlak úřadů odmítala. Nedokázala udržet drahé bydlení, neměla vůbec žádné peníze a tak malé Magdaleně počalo období stěhování se z místa na místo. Praha, poté Plzeň a další místa byly jejich přestupnou stanicí.

S panskou kuchyní se malá Magdalenka úplně poprvé setkala u hraběnky Bredovské na zámečku v Kamenné u Příbrami, kde nějaký čas s matkou pobývaly. Ano, i toto byl jeden z mnoha dočasných domovů malého dítěte. Již zde se projevily její sklony k vaření a kuchyně jako taková patřila k jejím nejoblíbenějším útočištím. Starému kuchaři zdatně asistovala při přípravě jídel i při úpravách stolů. Dá se tudíž říct, že právě zde byly položeny základy k pozdějšímu napsání nejslavnější kuchařky všech dob.

Kočovný život, brzké vdovství, dvě malé děti, nedostatek financí a pobyty v nevytopených studených místnostech se ale také podstatně projevil na zdraví Josefy Artmanové. Matčina nemoc se ukázala velmi vleklá a trvala několik let. V té době onemocněl také mladší syn, bratr malé Magdalenky, který posléze zemřel. Pro dívku to byla nejtěžší léta jejího dětství, v praxi to znamenalo, že na cca devítiletou holčičku připadla veškerá péče o celou domácnost. Zabralo jí to úplně všechen čas, dívka byla nesmírně přetěžována nejen psychicky, ale hlavně fyzicky a sama Magdalena pak později ve svých vzpomínkách píše, že toto období "jí na několik let vzdálilo veškeré radosti". Ač už z popisu jejího nelehkého života je vidět, že se rozhodně nejednalo o dítě rozmazlené, ale naopak tvrdě zkoušené životem, přesto i zde se ukázala krutost, necitelnost její matky vůči Magdalence. Asi si nikdo z nás nechce a ani neumí představit, jak její matka u postýlky menšího nemocného synka pronesla : "Kdyby mě opravdu Bůh chtěl vzít jedno dítě, ať si vezme děvče, jen chlapce ne." .... načež v pozdější autobiografii Magdaleny Dobromily můžeme číst ...."tenkrát mne ta slova zranila hluboko. Zelezla jsem kamsi, hořce jsem plakala a ačkoliv jsem jinak byla zdráva a veselé mysli, přála jsem si jít za svým otcem do hrobu".

Zásadní a příznivější období nastalo pro Magdalenku v době přestěhování do Plzně, i když i zde nesetrvala s matkou dlouhou dobu. Nicméně to byla doba, kdy poprvé začala pravidelně a řádně navštěvovat školu, což pro dívku toužící po vědění, byl obrovský pokrok vpřed. Číst a psát už Magdalenka uměla z dřívejší doby (jak už bylo uvedeno, učila jí matka), zdokonalovat se už ale dále musela sama Magdalena. Je nutno zmínit, že v této době, kterou popisujeme, probíhalo vše v německém jazyku, Magdalena v té době neuměla ani slovo česky.  V této době se Magdalena také pokusila o své první psané veršíky, což byly první vlaštovky její pozdější obsáhlé literární tvorby. Ve škole patřila k nejlepším žákyním, vynikala zejména v ručních pracech.

Proč se její matka rozhodla znova přestěhovat posléze do Prahy, lze jen těžko odhadnout. V té době třináctileté Magdaleně se ale život opět obrátil vzhůru nohama. Střídavě žila u matky a také u tety (sestry její matky), kde byla přetěžovaná prací, častována ústrky, všemožnými nesmyslnými žalobami matce, jen aby byla potrestána, kde jí bylo dáváno najevo, že je jen trpěnou chudou příbuznou. Dorůstající Magdalena se doslova dostala do pozice služky, sloužící jen za pár soust...přesto ale mlčela, protože si cenila jedné věci, u tety se dostala ke knihám. Četla úplně vše, co jí přišlo pod ruku, hltala stránku za stránkou, nutno podotknout, že vše ale tajně, po nocích, neb číst knihy jí bylo přísně zakázáno.

V této době dospívající děvče vážně onemocnělo žloutenkou. Její stav byl natolik vážný, že řádové sestry, u kterých se léčila, jí považovaly již za umírající, nicméně mladý organismus chorobu překonal.

Magdalena byla díky tvrdým životním podmínkám od dětství dítětem velmi vážným, uzavřeným a duševně předčasně vyspělým. A právě v sanatoriu při její dlouhodobé nemoci jí napadla myšlenka stát se jeptiškou, jak sama později popisuje, lákala jí ta představa, že vstup do řádu je "asyl před každým utrpením" (*doslovná citace). Jedna ze sester jí však od toho odrazovala a tak od tohoto přání upustila.

Následovalo období "povinných plesů" za účelem jejího provdání, dvoření se mužů ... sama Magdalena toto období přirovnává k tomu, že se cítila jako loutka.

Osud ale aspoň v tomto směr stál při Magdaleně a ta si sama "vybrala" svého muže, a to muže, který byl v té době už deset let jejím přítelem a blízkým důvěrníkem.  Dne 31.ledna 1808, v den jejích 23.narozenin, se u sv. Štěpána v Praze stala Magdalena Artmannová právoplatnou manželkou o jedenáct let staršího Jana Aloise Rettiga. Začala nová kapitola jejího života  ...

Použitý materiál :

• ^{Magdalena Dobromila Rettigová - odkazy pokrokových osobností naší minulosti -  Josef Johanides}
• ^{fotografie Wikipedie}