Moc Vám to nezávidím. Protože jsem tohle (samozřejmě v trochu jiné podobě) viděl ve svém příbuzenstvu, tak první co jsem po maturitě udělal bylo, že jsem si našel práci na druhém konci republiky (z Brna do Litvínova). Svoje rodiče jsem miloval až do jejich odchodu na druhou stranu, ale chtěl jsem žít po svém. A dodnes toho nelituju, žil jsem spokojený život se všemi klady a zápory, které život přináší. Mám dvě dospělé děti, které mi dělají radost. A jsem rád, že žijí samostatně a ani bych je ve "společné domácnosti" za žádnou cenu nechtěl. Jediné řešení Vaší situace je najít si bydlení, samozřejmě bez jakékoliv publicity a jednoho krásného dne zvednout kufry. Jo, je mi šedesát osm :-) :-) :-)