Protože jsem typ babičky, která se nikdy nemontuje do života mladých, vždycky jsem se držela zpátky. Vlastně to tak dělám i dál, ale ze židle...
Zpět na článek
Babinet.cz /
Magazín /
Čtenářské příběhy /
Marie (66 let): Syn vyšlapává vnukovi cestu. A to hlavně... /
Vaše názory
Marie (66 let): Syn vyšlapává vnukovi cestu. A to hlavně ve škole
Další z magazínu
-
Kvůli léčiteli jsem přišla o všechny úspory, i o manžela, píše Jana
Už od patnácti let mi lékaři taktně naznačovali, že jednou budu mít problémy s otěhotněním. Mám...
-
Žena přišla o práci a začala pít! Teď je z ní regulérní alkoholička a odmítá odbornou pomoc, píše Ivan
S mou ženou jsme spolu pořádnou řádku let. Vychovali jsme tři děti, které dnes žijí své životy mimo...
-
Věrnost mi nebyla dána do vínku, manželce jsem proto navrhnul otevřený vztah. Sbalila mi kufry, píše Tomáš
Občas zde pročítám příběhy nevěrnic a nevěrníků. Je evidentní, že člověk prostě není monogamní...
-
Příteli vadí, jak vychovávám svou dceru. Asi budu raději zase sama, píše Ilona
Mám čtrnáctiletou dceru, kterou vychovávám sama od jejích dvou let. Od jejího otce jsem tehdy...
Nejčtenější články
- Ryby překvapí, Lvi jsou pohodáři. Jak je vaše hvězdné znamení odolné vůči stresu?
- Nevěra a manželské konflikty. Proč se to děje, vysvětluje klinická psycholožka
- Znamení zvěrokruhu a schopnost přijímat kritiku: Někteří se poučí, jiní zahořknou a někdo jde dokonce do útoku
- Rozdávačné Panny i hamižní Lvi. Vztah k penězům podle znamení zvěrokruhu
- Lvi by měli vnímat přítomný okamžik, Blížencům prospěje vana. Cesta k vnitřnímu klidu podle znamení
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Vašemu synovi, Marie, je pravděpodobně přes 30 a teď už s tím neuděláte nic. Zřejmě je typ "přece to na sobě nenechám". Já jsem dokonalý, všechno kolem mě je dokonalé, chyby jsou vždy u druhých a ne aby někdo obviňoval mě nebo krev mé krve. S tímto rysem se nerodíme, ale formuje se už v dětství, už kolem třetího až čtvrtého roku. Už v té době se děti učí, musejí naučit, přijmout prohru a vlastní chyby. Určitě jste si musela toho rysu "přece to na sobě nenechám" dříve, asi i vy, nebo váš manžel, jste jeho chyby omlouvali ostatními lidmi. U hotového člověka už to nezměníte, leda by přišel nějaký velký životní šok (ale ten by mohl mít pro psychiku vašeho syna takové následky, že lepší je to snad takto). Pokud jde o učitelky: ano, můžete se vůči nim cítit trapně, ale nebojte se, ony jsou na to v dnešní době zvyklé a poradí si s tím. Sice arogance (často i agresivita) rodičů dělá jejich povolání řeholi a nechtěla bych být v jejich kůži. (Dtto trenéři a někteří ambiciózní tatínkové.) Asi bych se na místě vás a vaší snachy občas před učitelkami utrousila s nadhledem a humorem nějakou omluvu za vystupování syna a na tříádní schůzky chodila raději sama. V duchu si učitelky stejně myslí své, dobře si v duchu vyhodnotí, jestli chyby jsou u vašeho vnuka, nebo vždy u ostatních. U svého syna už to nezměníte.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.