I já bych málem dostala infarkt. A nemluvím teoreticky. Když si malý syn mého partnera pomaloval fixou ruku, protože chtěl mít tetování jako velcí kluci, jeho tatínka - bezvýhradně milujícího a jinak velmi klidného, až flegmatického - popadl amok. Vztáhl pásek a chtěl synovi, poprvé v životě nařezat. Já nesnáším bití dětí, ale není to můj syn, nemohu se do jeho výchovy vměšovat, tak jsem jen tiše podotkla, že jeho amok úplně chápu, ale nářez u kluka vyvolá spíš vzdor, než pochopení. Tak si spolu sedli a on mu, vysvětlením přiměřeným chápání osmiletého kluka, vysvětlil, že: A. tetování bývalo znakem něčeho špatného. Buď se tetovali lidé na okraji společnosti. Příslušníci ne moc vážených povolání, nebo členové kriminálních gangů, anebo věžni. A nejhůře, věznitelé tak označovali vězně i v koncentračních táborech, kam se lidé dostávali bez jakékoliv vlastní viny, protože se nelíbili vládnoucím lidem, anebo se jim nehodily jejich názory. Lidé kvůli tomu bez viny procházeli nelidským zacházením a statisíce lidí to nepřežily. Že by na to vždy měl pamatovat, když vidí tetování "pro zábavu, pro legraci, z parády". B. Tetování je napořád. Jednou tato móda přejde a on bude mít napořád na těle obrázek nebo nápis, který už nechce. Nebo se nebude líbit jeho holce. Nebo mu neumožní přijetí do práce, protože je mnoho zaměstnavatelů, pro které je totování na viditelném místě naprosto nepřijatelné (protože odrazuje mnoho jejich zákazníků). Nebo vyroste (i vaše parnáctiletá dcera ještě poroste), anebo ztloustne a z obrázku nebo písmen se stane znetvořený paskvil. C. tetování odstranit jde, ale hodně to bolí a hodně se přitom poničí kůže. D. Dřív si lidé vážili svého zdraví. Být zdravý není samozřejmé a být vážně nemocný (ne nachlazení) je hrozná věc (bolesti, omezení životních možností, úplná změna života, často osamění, třeba i hodně předčasná smrt. Osmiletému to jde vyložit krásně plasticky, ale dívce v pubertě také). Kůže je nejdůležitější orgán, který lidské tělo má pro zajištění vlastní imunity. Jen blázen si může dobrovolně, z plezíru, pro zábavu, nedej bože kvůli módě nechat ničit nejdůležitější imunitní orgán. Samozřejmě každé narišení povrchu kůže vpichy chemikálie imunity oslabuje. Na malé ploše méně než na velké, ale každé tělo není stejně odolné a každý tatér nedodržuje stejné podmínky. Tetování pro ozdobu je výraz toho, že lidé si přestali vážit svého zdraví. ... Osmiletý kluk to nějak pochopil. Dokonce začal vysvětlovat svým kamarádům, že tetování je projev marnivosti, nerozumu a nevážení si svého zdraví. Kluci v jeho třídě a ve fotbalovém oddílu už po sobě nemalují. Možná zase jednou budou, ale možná už ne. Móda i v hostorii působila hrozné zdravotní komplikace. Šněrovačky utažené na pár desítek centimetrů, deformované nohy z dlouhých , úzkých špičatých bot nebo vysokých podpatků, v některých kmenech krky protažené na ěéa více cm, atd. Tetování, ostatní pěchování chemie do těla a radikální chirurgické zákroky jsou soudobým příkladem. Dobře to není a móda tetování právě z tohoto důvodzu jistě odezní - a to skoro jistě ještě za života vaší dcery (dožije-li se normálního očekávaného věku pro dívku její generace). Je absurdní, když tato stejná generace chce žít "bio" a "eko", stravuje se "raw" ... a přitom se nechává tetovat! Vašemu muži naprosto rozumím. Je moc dobře, že vaše dcera má aspoň jednoho rodiče, kterému záleží na jejím (a vašem!) zdraví a nepodléhá momentálním trendům a marketingu (poztřebě tatérů nějak se uživit). Snad se vašemu muži podaří vysvětlit dceři, že existuje tolik variant krásného snímatelného tetování, může nosit každých pár měsíců jiné a sundat je, kdykoliv ji omrzí, a od holek se může odlišovat tím, že ví, že tetování, které je napořád, nemá. Může se odlišovat tím, že ví, že zdraví je mnohem cennější než paráda.

Jednou bude mít dcera krátké vlasy a bude se divit :-) Ale Vy se nedivte, když jste sama pokérovaná, že odkoukala od rodičů vzor. Současný pohled na tetování je takový, že si jej pořizují lidé se sebevědomím na dně, aby mohli hrdě říkat, že do toho ostatním nic není a ošklivé ženy, které si bůhvíproč myslí, že tím zkrásní. Zkuste jí to podat takhle, jen se před tím rozhodněte, do které kategorie se chcete zařadit.

Patnáct je na tetování opravdu brzo. Nemyslím si, že by v tom věku mohl člověk zodpovědně vybrat motiv, který ho bude bavit i za několik let. Ale třeba ve dvaceti klidně, a v té době ji už navíc nebudou muset zajímat omezené názory Vašeho manžela :-)

Příspěvek Sophi mě jednak pobavil a jednak připomněl velmi podobnpou, možná navlas stejnou situaci s opalováním před 30-40 lety. Pobavila mě, promiňte, věta, že "třeba ve dvaceti klidně" (si dcera vybere motiv, který ho bude bavit i za několik let). A co za 50 let? Za 60 let? Kytička znetvořeného tvaru na vyschlé a vrásčité kůži kotníku babičky? Bývalý motýlek, nyní spíše připomínající něco mezi pterodaktylem a budovou hamburské filharmonie napříč faldy na břiše tchýně, která od dob tetování přibrala 40 kilo? No a ta analogie se týká situace zejména 80. let (také už 60. a 70. let), kdy požadavek krásného zjevu byla vysoce opálená kůže. Ulice západních měst byly plné plakátů a billboardů na plavky, opalovací krémy, letecké zájezdy k mořím a na počínající solária a opalovací lůžka (předtím na "horská slunce"), na nichž pózovaly čokoládově opálené krásky v plavkách nebo šortkách s krátkými topy. Lékaři bili na poplach,a le to se na plakáty, ani do hlavních médií nedostalo, protože byznys je byznys a móda je velký byznys (a soláriích vznikajících tehdy jako houby po dešti ani nemluvím). Pak se začal objevovat strmý nárůst rakoviny kůže, nejdříve v Austrálii, postupně i jinde. V těch dobách byl melanom velmi špatně léčitelný a léčba v každékm případě byla spojena s extrémně nepříjemnými průvodními jevy, v mnoha směrech. To dnes všechno víme a velká většina vzdělané populace bílé nebo asijské pleti (Asiaté na ochranu před sluncem ovšem dbali i dříve) napříč kontinenty už tímto způsobem jako tehdy neriskuje. Lidská blbost je bohužel nezničitelná a schopnost zmanipulovat lidi pro jiné sebepoškozování také, jak ukazuje současná móda tetování. Aleně gratukuji, že nemá omezeného manžela, který by zdraví jejich dcer riskoval pro marnivost a jednou kvůli následkům bezmocně tloukl hlavou do zdi. Snad se mu podaří přivést k rozumu i Alenu. U Sophi to asi bude o dost delší cesta.

Díky za nesouvisející přednášku o opalování. A zpět k tématu, kde jste přišla na to, že tetování na staré kůži musí nutně být rozpité a hnusné? A asi to nevíte, ale i kdyby se s motivem nakonec sekla a za 10 let ji to přestalo bavit, pravděpodobně ho snadno překryje ;-) Alena má svůj rozum a určitě v této věci "vedení" manžela nepotřebuje. Díky bohu. A dcera se holt ještě na pár let musí obrnit trpělivostí.

Tetování nemusí být ani rozpité, ani hnusné, přesto má jednu podstatnou vlastnost. Je to projekce osobnosti na povrch těla. Kouknu na něčí tetování a hned vím, s kým mám tu čest. Jestli se lidi tetují záměrně kvůli tomu, tak proč ne. Když například vnímají citát, který mně připadá banální až hloupý jako hlubokou myšlenku kterou je potřeba zvěčnit na své kůži, ať to klidně dělají. Ale vydávají se tím okolí na milost a nemilost, protože cyničtěji založení lidé, jako třeba já, je podle toho budou posuzovat od prvního okamžiku :-)

Sophi, díky za vaše příspěvky. Ten první mě pobavil a druhý vyloženě rozesmál. Přiměl mě k tomu, abych výše zmíněnému osmiletému klukovi dala hádanku: co má společného smažení na sluníčku s tím, že se někdo nechá tetovat? Podíval se na mě, jako kdybych mluvila s miminem, a ne velkým klukem, a povídá: "Pfff, no přece že si lidé ničí kůži. Je to nebezpečný." (Hned se mě tedy zeptal, jestli když proti opálení nebo spálení kůže jsou opalovací krémy, je také něco proti tetování. Řekla jsem mu, že rozum, a oba jsme se tomu zasmáli.) To je, Sophi, jen taková nápověda k vašemu komentáři o tom, že obě témata nesouvisejí.

No, zajímavá sonda do osobností tetovaných lidí :-). Mám k tématu dvě poznámky, možná tedy tři. 1. Patnáct let je na kérku, jakoukoliv, brzy. A ano, patnáctiletý puberťák by mě měl asi za zkostnatělou stařenu, ale to vybrané místo na krku pod vlasy je opravdu, ale opravdu debilní. 2. Tohle tvrdím s plnou informovaností velice pokérovaného těla :D. Někde jsem to tady už v diskuzi psala, mám na sobě hodně, ale hodně inkoustu, a přes to všechno bych svému dítěti v patnácti nepovolila jediné, byť miniaturní tetování. V osmnácti, ať si dělá s tělem, co chce, ale taky si to zaplatí. od 25 výše budu klidně ochotná domluvit se na tom, že kérku podle svého uvážení dostane od své potetované maminky jako dárek k narozkám nebo Vánocům, podle libosti. V patnácti si muže rozhodovat o barvě vlasů a líčení, ať chodí klidně nazeleno s make-upem ve stylu ubrečená panda, ale bez tetování. 3. Celkově nesouhlasím s tím, že tetování patří lidem, co nemají sebevědomí, nebo ošklivým ženám nebo kdoví komu ještě :-). Takové najdete mezi tetovanými i netetovanými :-D. Já jsem seběvědomá docela dost, tedy, podle situace, v některých si nevěřím, v některých jsem pevná v kramflecích, a jestli si tím mají co dočinění např. moje kompletně potetovaná záda, to netuším :D. Asi bych nepaušalizovala, normální chlape :-). Chtěla jsem napsat i svůj názor na příspěvky Kolcavy, ale tentokrát se nebudu namáhat :-). Fazit: milá autorko dopisu, dceři v patnácti kérku nepořizujte, respektive nedávejte svůj souhlas. Proberte to s ní, proč je to v tomto věku nevhodné a vyjádřete příslib do budoucna, že jestli bude stejného názoru v 18, tak jí tu kérku zaplatíte. V tomto věku ji totiž už tetují kdekoliv, a vy s tím nic neuděláte.