Možná má nějaký čtenář zkušenost, která vám pomůže. Já se obávám, že pokud ještě miminko nemáte na světě, asi vám, Filipe, nezbude než s nástupem kontrakcí a odtokem plodové vody vzít do ruky telefon - ruku vaší přítelkyně stejně bude spíš držet dula než vy - a při prvním záchvěvu problémů volat 155. Dispečinky Záchranné služby naštěstí fungují dobře. Jinak sdílím vaše obavy, při dlouhodobě nízkém tlaku a ztrátě krve při porodu opravdu hrozí komplikace nejen miminku, ale i matce více než při běžném tlaku. Všechny racionální argumenty jste na svou umanutou přítelkyni už asi použil. Česko má jednu z nejnižších novorozeneckých úmrtností na světě, v EU je lepší jen Estonsko a Slovinsko a ve všech těchto zemích je podstatou výborných výsledků fakt, že obrovská převaha porodů se odehrává v minutové blízkosti lékařů - pokud už ne přímo pod jejich vedením - a v nejvýše několikaminutové blízkosti anesteziologů a sterilního operačního a přístrojového vybavení pro případ sekcí, komlikovaných porodů a poporodních komplikací miminka. To ani nemluvím o tom, jaký je rozdíl v úmrtnosti rodiček v souvislosti s porodem oproti zemím, kde značná část porodů probíhá doma. Možná při druhém a dalším porodu v případě, že první probíhá naprosto bez komplikací a každé těhotenství také, lze umanutost rodičky pochopit, už ví, do čeho jde. Při prvním porodu a s dlouhodobě nízkým tlakem je to těžko pochopitelné. Proto mě napadá otázka: když jste s přítelkyní vždy "fungovali na bázi kompromisu", ale od jejího otěhotnění je umanutá a tvrdohlavá i ve věci, v níž hazarduje se svým zdravím a u miminka dokonce s jeho životem a vkladem do života, jak to bude vypadat později? Jednak hormonální bouře, je-li příčinou, bude probíhat ještě měsíce po porodu, jednak si našla společnost podobně ideologicky umanutých a po porodu s nimi asi kontakt nepřeruší (spíše naopak, bude se jich ptát na rady u všeho nového, co mateřstvcí přináší). Nemohu se ale ani ubránit dojmu, že kompromis byl možná její strategie, dokud vás neměla pojištěného těhotenstvím. Když vše dobře dopadne, což vám pochopitelně přeji, budete mít doma přitelkyni, která bude posílena vědomím "já to říkala, ty jsi zbytečně panikařil", vy budete ve společném rozhodování na vedlejší koleji, ale pokud budete milovat své dítě, což vám i jemu také přeji, a budete chtít být součástí jeho výchovy, budete trochu v pasti. V každém případě přiji hodně štěstí a narození zdravého miminka.

Myslím, že s prvními kontrakcemi se jí rázem rozjasní a za přivolanou sanitku bude ještě ráda. Navíc - kolem porodu je docela binec, krev, někdy i výkaly...v nemocnici to automaticky uklidí, ani o tom vědět nebude. Ale doma???

Naprosto Vám rozumím. Mám doma malé dítě a rodit doma bych nechtěla za nic na světě. Rodila jsem naštěstí v porodnici, vše probíhalo jako z učebnice a přesto kdybych byla doma, nemusela jsem tu být já ani dítě. Miminko se nezvládlo správně dotočit a zaseklo se, na poslední chvíli mě stihli vzít na císařský řez, byl to fofr, mám zdravou krásnou holčičku. Kdyby se na to nepřišlo, mohlo to skončit pomocí kleští nebo kdo ví čeho a přitom vše vypadalo až do poslední chvíle v pořádku. Ve spoustě porodnic včetně té, kde jsem rodila, je téměř rodinné zázemí a na většině věcí se dá domluvit. Jsou tam balóny, podložky, velká postel, vlastní sprcha s WC, na pokoji jste sami a personál chodí maminku jen kontrolovat. Při monitoru miminka se může maminka volně pohybovat, tatínek případně sondy přidržuje, prohlídka lékařem nebo asistentkou nemusí být častá pokud je vše v pořádku. Porodní polohu si maminka může zvolit sama, všechno je na dohodě. Maminka nemusí absolvovat klystýr, holení, prasknutí vody ani nic jiného, ani nástřih hráze už se nedělá pokud to není nutné. Běžně dají mamince dítě okamžitě na bříško, nechají dotepat pupečník atd. Je tam však správně ošetřena, ohlídána placenta apod. Dojděte se zeptat, jak to mají v blízké nemocnici, prohlédněte si to tam - nejlépe i se ženou, případně hledejte vstřícné porodnice v okolí a domluvte se tam předem, co všechno by Vám mohli nabídnout a jak vyjít vstříc přáním budoucí maminky. Doufám, že se Vám ženu podaří přesvědčit, aby odjela do porodnice. Držím palce.

Filipe, chápu Vás i Vaší paní. Nevím, zda toto chcete číst, nicméně domácí porod je na západ od našich hranic naprosto běžnou možností volby jak porodit dítě. Mám zkušenost jak s porodem v porodnici, kde to bylo téměř jako doma - s respektem a empatií, v intimitě, přirozeně, bez zásahů, s okamžitým polozenim miminka na břicho...(tu bohužel zavřeli), tak s domácím porodem (takový porod bych přála všem ženám). Je potřeba si uvědomit, že ani v porodnicich to s bezpečností není 100 procentní a leckdy se tam dějí věci, které kdyby se dostaly na veřejnost, tak by se lidé nestačili divit. K domácímu porodu bych Vám, osobně, doporučila spíše porodní asistentku než dulu. Zkušená porodní asistentka včas rozpozná, kdy porod nepostupuje jak má a doporučí převoz do porodnice. Stůjte při své ženě, potřebuje Vás a na porod potřebuje být klidná a v pohodě... Monika

Ještě mě napadla další možnost... můžete si zaplatit porodní asistentku, která s vámi půjde k porodu a bude dohlížet na jeho průběh a hájit zájmy Vaší paní a miminka. Následně můžete využít ambulantního porodu.

Filipe, můj muž byl pro mě při rozhodování ohledně domácí porodu a při něm velikou oporou, řekla bych až skálou, o kterou jsem se mohla opřít psychicky i fyzicky. Byl klidný, dodával mi pohodu a sílu, věřil v moje instinkty a schopnosti porodit dítě. Na jeho podporu nikdy nezapomenu... I Vy můžete být skálou Vaší paní.

Filipe, jsem neštastná s vámi, těžko radit, když je vaše paní takto umanutá. Snad ji postavit tvrdými nevybíravými slovy před rozhodnutí, zda je pro ni důležitější dítě a jeho zdraví, nebo její vlastní nápad. A slíbit jí, že jí pár hodin po porodu odvezete domů, proběhne-li vše v pořádku. Ona je teď dost móda rodit doma a většinou to proběhne vše v pořádku, ale o to "většinou" právě jde. Celé moje těhotenství bylo v pořádku, já zdravá jak řípa, porod probíhal dobře - a přesto najednou zle. Nejprve se zastavilo srdíčko dítěti, vzápětí jsem zkolabovala já. Nebyl čas ani na císaře, takže vysoké kleště, já roztrhaná....dopadlo to dobře, i když dítě po vytažení bylo modré, ani neceklo, bylo jak hadříček a běželi s ním někam tak rychle, že mi ani neřekli co to je. Šlo vážně o vteřiny. Dejte jí tohle přečíst, snad přece jen není tak nesvědomitá. Ten den přeci v porodnici přežije. A co její matka, ta by jí nepřesvědčila?

Víš Filipe, tohle my muži nezažijeme. Tím že žena otěhotní, stává se z ní automaticky odbornice na porody, na výživu, pedagogiku, jadernou energii ... A čím míň o tom ví, tím víc bude trvat na svém. CO naděláš. Potkal jsi b...ku, oplodnil ji a teď budeš 26 roků jen trpět.

Víte, Filipe, někdy se při porodu opravdu personál chová hovadsky (vlastní zkušenost) a ženská, když je jí zle, se těžko brání. Z vyprávění vím, že existují i porodnice s fajn personálem, kde všechno proběhne ancvaj, i když jsou nějaké komplikace, takže můžu jen závidět těm šťastným. Nicméně, moje vzpomínky jsou tak nepříjemné i po letech, že další dítě prostě ne. Vy byste měl především stát za svou paní, protože podpora muže je to nejdůležitější, co potřebujeme. Tím, co píšete, ničeho nedosáhnete. Upřímně, nedokážu si představit, že by mě můj zlatý muž nutil být někde, kde fyzicky být nechci (promiňte, ale takového vola si nezaslouží snad žádná ženská). Nebo chcete vaší paní nechat dopravit do porodnice na základě soudního příkazu? Na vašem místě bych hledala cestu - ambulantní porod, porod v blízkosti spolehlivé nemocnice a pod.

Dobrý den, já bych že své vlastní zkušenosti rodila v porodnici. Při prvním těhotenství bylo vše v pořádku jen nízký tlak 90/60 až do 35 týdne, pak najednou 150/100 a už to frčelo, rychlý císař, naštěstí je dcera bojovnice a zvládla to. Já skončila na ARU po dvou dnech jsem mohla konečně k dceři, postarali se o ní bezvadně - začala jsem i kojit a vydržela 13 měsíců. U druhého porodu jsem ani neváhala a šla do porodnice - vše bylo v pořádku. Myslím že pro mně byla největší podpora manžel a porodní asistentka. Záleží na výběru porodnice a pokud je vaše přítelkyně tak urputná, zkuste alespoň porodní asistentku. Pro větší klid váš. Lepší více rukou. Věřte budou se hodit. Hodně štěstí a ať je vše v pořádku.

Také jsem zvažovala domácí porod. A to hlavně kvůli přístupu personálu v porodnici a celkovému klidu v domácím prostředí, na který jsem prostě zvyklá. Žena nejlépe by měla vědět (ovšem ne vždy to tak skutečně je), jaká forma porodu jí zajistí skutečný klid a sílu, kterou k porodu potřebuje. Psychická pohoda je to nejdůležitější. Je ale zapotřebí skutečně racionálně zvážit všechna rizika, 100% rozumět svému tělu, nejlépe již mít nějaké zkušenosti, alespoň s porodem bez analgetik apod. Ovšem bez podpory manžela to nejde. Můj manžel byl zásadně proti, i po všech argumentech, prostě se prý tolik bojí, že to on sám nezvládne a nerad by mi dával falešnou důvěru. V našem kraji není možné zaplatit si porodní asistentku, která by vedla domácí porod, a tak jsem se alespoň uchýlila k řešení mít porodní asistentku (či pevný porodní plán) do porodnice, jet tam v klidu, takřka na poslední chvíli, aby doktor, jak se říká, už jen "chytal", na svém porodním plánu přísně trvat (přítmí, klid, bez doktorů, pokud nebudou potřeba) a využít "ambulantního porodu". Myslím, že vždy se to dá nějak udělat, aby byla žena v pohodě a klidná a přitom neriskovala..

Tak... Já souhlasím s partnerkou - sice jsem ještě nerodila, ale mám příšerně zkušenosti s českými gynekology (i ženami). Klidně mi tu nadávejte, ale o tomto tématu už dlouho přemýšlím a dopřáváme se žen, které zažily i neplánovaný porod doma či na cestě do nemocnice - naprosto chápu jejich pocity a někdy je mi opravdu líto, jak se společnost kouká na ženy skrze prsty, když chtějí porodit v klidu domova. Společnost vychovává většinu žen k ostychu ohledně svého těla, ale zároveň že musí být ochotny obětovat své pohodlí a soukromí k porodu dítěte... Proč se prostě nemohou zavést ony porodní domy, kde budou mít ženy pocit bezpečí? Protože je celá Evropa posekaná z lidských práv, ač se zdá, že na práva matek se vědomě zapomíná. Nedávno se zvedla vlna odporu v Srbsku, kde začali ženy vypovídat o svých příšerných zkušenostech s gynekologickými zákroky. Česko je na tom ještě poměrně dobře, ale i tady dochází k ponižování a odstrkování rodiček - z mé blízkosti vím o případech, kdy se proti ženám užije násilí či nepovolené zdravotní techniky 'protože jsou ženské a musí to prostě vydržet'. Jediné co vám mohu poradit je zkusit si pronajmout na porod nějaký prostor (být či jinak) blízko nemocnice, odkud budete moci v případě problémů rychle vyrazit, ale doporučuji Vám poslouchat svou partnerku v této delikátní záležitostí

Bohuzel ceske porodnictvi je aktualne na hony vzdaleno prirozenemu porodu, ktery je jednoznacne nejlepsi variantou, ma tendsnci do toho fyziologickeho procesu zasahovat, cimz vytvari dalsi komplikace a pa i doktori jsou vystraseni a netrpelivy, tabulky Ceske porodnicke spolecnosti neodpovidaji zapadnim standardum. Po trech zkusenostech s ceskym porodnictvim muzu rict, ze se ji vubec nedivim. Neco si o tom nastudujte, jak ma porod idealne probihat, jak probiha v porodnici a hlavne ji budte oporou a neodchazejte od ni. Zkuste se s ni domluvit, o tom, jak by to vypadalo doma a nebudte vystraseny. Naprosta vetsina porodu doma probehne bez komplikaci a ty zeny odchazeji z te zkusenosti posilene a stastne.

Jé holky. Já jdu v pátek na resekci zubů a ta chirrgie mi vůbec nevyhovuje. Ani tam se mnou nebude partnerka, aby mne držela za ruku, doktor mi při objednání vykládl divné vtipy a sestřička se mračila. Já chci aby mi to udělali doma. Jde přece jen o 2 zuby nééé ? Tak proč by to nešlo. Celé zdravotnictví je hrozné...

Já její rozhodnutí chápu, ono stav českých porodnic není ideální - nucení rodit vleže na zádech v poloze nemohoucí želvy, v některých porodnicích provádějí zakázanou Kristellovu expresi (na což už u nás bylo pár žalob) nebo tahání dítěte za hlavičku... Na šestinedělí taky nic moc, nejedné mamince, která se nemohla hned po porodu o dítě starat, se stalo, že se vrátila k dítěti a oni mu bez informování matky šoupli dudlík (což jak známo kazí kojení). Mě se zase stalo, že bez mého souhlasu mu dali UM a nevozili mi malého na kojení, i když jsem měla mléka jak pro trojčata... A chápu i vás a váš strach o partnerku a dítě. Zkusila bych s ní projednat kompromis. Pokud máte dost peněz, dalo by se rodit i v zahraničí v porodním domě. I v Německu je porodnictví na mnohem lepší úrovni, separace dítěte od matky po císaři tam není atd. A pokud ne, pak bych zvážila porodnici Rakovník nebo Krnov. O Rakovníku tolik nevím, ale v Krnově je přirozený porod bez zásahů možný (jen pozor, ať nedostanete primáře, ten tomu úplně nakloněný není, ale ti ostatní lékaři ano). Není tam problém rodit do vody, v přítmí, v jaké poloze chce. Ideální tam být s dulou a s vámi. A hlavně mají hodně nadstandartních pokojů, kde můžete být s ní celou dobu, i přespávat. Je malá šance, že by byly všechny nadstandarty plné (narozdíl od většiny porodnic, kde je jen jeden). Takže i kdyby se něco stalo a ona se nemohla o dítě starat, můžete být s ní na pokoji a pomáhat jí s miminkem, nemusí být odvezené k sestrám. Zkuste si promluvit o tomto kompromisu, zjištěte o Krnově / Rakovníku co nejvíc informací... Je pořád lepší rodit v Krnově a i v případě komplikací může být s ní dítě i vy, než aby ji vezla sanitka do Motola, kde by ji od dítěte oddělili a vás k ní nepustili.

Taky jsem rodila před deseti lety doma. Svého prvorozeného (a veřím, ze nikoli jediného) syna. Jsem zdravotní sestra a znám prostředí nemocnic. Původně jsem byla ochotna přistoupit na ambulantní porod, prošla jsem si brněnské porodnice a vznesla jediný požadavek: chci, aby ke mně přišel lèkař POUZE v případě patologického průběhu. Ze školy si dodnes pamatuji slova naší porodní asistentky, když říkala: muži jsou netrpěliví a chtějí pořád něco řešit, porod posouvat, urychlovat, zasahovat.... Když mi v porodnicích odpověděli všude stejně: "nepřítomnost lèkaře u fyziologického porodu není standartní postup", rozhodla jsem se osud nepokoušet a nenechat si zbytečně lékařem škodit. Neb dle mne každé zbytečné koukání a vyšetřování je stres pro rodičku a přes její stresové hormony potažmo i pro dítě. Nechtěla jsem stres, nechtěla jsem škodit právě přicházejícímu dítěti. Proto jsem porodila doma v paneláku svého chlapečka. S porodní asistentkou. Bylo to super. A synek je dnes za hvězdu, když se ve škole chlubí, že vyplaval doma v koupelně na svět ;-)

Hm, když partnerka tak trvá na porodu doma a tak strašlivě nechce nemocniční prostředí, tak předpokládám, že je taky připravena na vše. Třeba na to, že velice přirozeně může zemřít s dítětem v porodních cestách, se šňůrou kolem krku, na vykrvácení a podobně. Předkládám, že podobně, jako názory partnera, pohrdá rovněž všemi vymoženostmi třech příšerných porodnic a rozhodně si nebude volat rychlou, až jí a dítěti půjde o krk, a statečně a přesvědčeně umře doma, v koupeli, při svíčkách a s meditační hudbou. Sorry, taky jsem rodila a ty extrémně přírodní supermatky nemůžu ani cítit. Nejde tady vůbec o naše pohodlí nebo nepohodlí, ale o bezpečí rodících se děti a taky matek. Ty tři dny ve špitále snad přežije každá rozmazlená hypereko bio bába.