Zkuste si najít ve svém okolí nějakou kamarádku, není to zas tak málo. U nás na vesnici funguje senior klub, nevím jak u Vás. Je mi Vás moc líto, ale nejste sama, co doplatila na svoji dobrotu. Manžel dlouhé roky pomáhal svému bratrovi s hospodářstvím, s domem i se dřevem, dnes si ho ani nevšimne.

Milá paní, moc Vám přeji, aby Vám zde někdo poradil, kam se obrátit o pomoc a o radu. Také mi bude brzo sedmdesát a náš domek dostal syn, ale ve smlouvě je, že v domku můžeme dožít a vše používat, to je důležité.

Za předpokladu, že stará paní sama nepřispívá k vyhrocování vztahů, též může být obava mladých z nezvládnutí péče o matku v budoucnu a nevidí jiné řešení. Sám bych uvítal i ten domov důchodců, který by mi někdo zařídil až to sám nebudu zvládat.

Popsaný příběh mnou hluboce otřásl. Vzpomínám v této souvislosti na to, jak jsme v mém dětství žili v malém panelákovém bytě s ovdovělou babičkou, která nemohla být sama. Ne - tu nikdo do domova důchodců neposílal. V malém bytě jsme se museli tak či onak srovnat (mám více sourozenců), ale žádný problém to nebyl. Měli jsme jí rádi a ona nás a nikdy jsme si nějaké naschvály nedělali. Na toto období mého dětství a kousku dospívání moc rád vzpomínám. Proboha snad to není tak výjimečné? Autorce příspěvku bych poradil kontaktovat organisaci Život 90. Má svou stránku na internetu a jde snadno vygooglovat.

No, a ta paní není v domě vedená jako věcné břemeno? Copak ho dceři dala jenom tak, na čestné slovo? Já bych s nimi za takových podmínek zůstat nechtěla. A odstěhovala se. I když se mi nezdá, že by se čtyři lidi nevešli do domku se 4 místnostmi. To je už ale jejich věc. Takže já bych se na jejím místě klidně odstěhovala. Ale až pak, kdy by mi mladí zařídili samostatné bydlení v pěkném bytě, klidně 1+1 s balkonem a v přízemí. Samozřejmě, na jejich náklady. Náhradou za bydlení v celém domě.

Paní by se měla poradit s právníkem, jak postupovat. Pochybuj však, že se do domova důchodců dostane. Dnes tam berou hlavně "ležáky", na ty je největší státní příspěvek. Soběstačná paní zde nemá šanci. Já osobně bych to řešil odchodem do domova důchodců, třeba tam má ve vedení "pan doktor" známé. Je to smutné, když vás vlastní dítě odepíše. ...., ale aspoň o ni bude ve skutečném stáří a nemohucnosti postaráno. I mladí od této nešťastné paní jednou zestárnou....

Tak on není každý domov důchodců jak z hororu. Existují penziony, kde má člověk svoje soukromí, svůj nábytek a sám si i hospodaří. Pouze když na to nestačí, může si objednat pomoc zvenčí.

Bydleli jsme v rodinném domku s tchánem společně 16 let. Před 8 lety zemřel a manžel mi poděkoval, že jsem se o něj starala a nikdy mi to nezapomene. Měli jsme i těžké chvilky, ale překonali jsme je. Nikdy bych si nedovolila ani naznačit, že ho už nechceme, že by měl odejít. Tak zlá nejsem a ani to neumím.

Pěkný večer, napadá mne ještě jedna organizace pro seniory - Elpida. Zajišťuje poradenství právní, psychologické a mají i linku bezpečí, kde byste si mohla zdarma i anonymně popovídat 800 200 007. Mají určitě zkušenosti, co by poradili v konkrétním případě. Já bych se asi zkoušela domlouvat na podmínkách, abyste tam mohli být všichni. Třeba by to obnášelo i nějaké trochu oddělení prostoru - nepřijde mi úplně malý. A také mi přijde fajn nápad klub seniorů a pozvat si domů také nějaké ty návštěvy a pokoušet se získat podporu od jiných lidí. Ale ono se takhle těžko radí na dálku. Držím Vám palce a přeji klidné období a ať si to můžete s dcerou v klidu vyříkat a na rovinu si říci co kdo kdy zvládne v budoucím pečování o vás a jaké jsou možnosti!

Tento příběh mne lidsky moc mrzí.Své dceři zdůrazňuji ,že pokud budu žít musí se spoléhat na své ruce a pokud po mne něco zůstane dostane to až zavřu oči.Těch tragédii,kdy rodič přepsal svůj majetek na potomka a pak toho litoval je spousta .Je to smutné.

Takových příběhů je hromada, je to smutné. A nejsmutnější na tom je, že hajzlíkům to vždycky prochází. Určitě se obraťte na tu organizaci, co doporučuje jiný pisatel výše, nebo na nějakou podobnou ve vašem okolí. A upozorňuji vás na to, že to i doporučují někteří lékaři, aby děti za své rodiče a bez jejich vědomí podepisovaly různé žádosti, třeba tu o umístění do nějakého zařízení pro důchodce. A když k tomu pak dojde, senior se diví ..... bere se to jako jeden z důkazů toho, v jakém psychickém stavu je, že už prostě nedokáže se o sebe postarat, nic si nepamatuje atd. Potřebujete zastání a druhá stařenka kamarádka nestačí, věřte mi.

Bohužel v dnešní době nic neobvyklého, asi co nyní napíši se nebude moc líbit, ale přepsat domek nebo byt na dceru nebo syna bez důkladné právní záruky a nenechat uložené u notáře je hloupost, neboť matka se umí postarat o děti, ale děti už tak ne. ( není to ovšem pravidlo ). Nyní je situace pro Vás dost komplikovaná, domácí teror se těžko dokazuje, držím Vám palce. No oni budou také staří a vše poznají na vlastní kůži...