Znám případ tak podobný, až se zdá, že je to tentýž případ s mírnou záměnou reálií kvůli utajení. Žena stejně stará jako pisatelka, dítě stejně staré jako holčička popisovaná v článku, jen jde o syna, ne dceru. Vše ostatní naprosto stejné. Řekla bych identické. Jen v tom věku 38 let maminka onoho šestiletého syna zvedla kotvy a od manžela odešla. Dítě teď mají ve střídavé péči a když je u ní, otec slídí za jejich patami a šmíruje je. (Vysvětluje to "zájmem o syna".) Je zhrzený z toho, že ho žena opustila ("Netušil jsem, že když už jsme 10 let manželé, měl bych si jí ještě všímat"), jeho sebevědomí jejím odchodem utrpělo velkou ránu, a navíc neví, co s časem, co se životem, neumí být jediný den bez syna. V čase, kdy ho má u sebe, ho rozmazluje zřejmě neomezeně (podle toho, co o tom povídá). Považuje to za správné. Malý kluk se rychle naučil to zneužívat. Řídí celý otcův život, každý jeho den (i ten, kdy je u mámy), rozkazovacím způsobem a křikem otce úkoluje i před otcovými kolegy, známými a cizími lidmi. Otec to považuje za roztomilé a fakt,že si nedovolí kluka neuposlechnut, považuje za projev otcovské lásky. Nevím, jestli kluk roste pro psychiatra, anebo pro diagnostický ústav, ale jeho máma má snad ještě šanci ve své části střídavé péče ten jeho vývoj zvrátit. Kdyby byla neodešla, asi by tu šanci neměla. Stejně by si takového muže sotva mohla vážit - vždyť on nezvládl nejen svou roli dospělého partnera a manžela, ale nezvládá ani roli otce. Zvažte Evo, jak daleko zašla situace u vás.