Stará literatura nám popsala, že buněčné stěny propouští daleko více vápníku za přítomnosti citrátu sodného v krvi a to až do té míry, že králíci a nyní potvrzeno pravděpodobně ze stejné lékařské knihy, že i lidé, z toho mohou mít smrt. A2) Stejně stará a novější i nová literatura, zabývající se použitím citrátu sodného při skladování krve, transfůzích a čištění krve na umělé ledvině, se sice zabývá akutní ztrátou vápníku a hořčíku z krve, ale nezabývá se tím, kam ten hořčík a vápník z krve mizí. Její statistiky výslovně uvádějí, že kdo to přežije na ledvině, u koho se podařilo vybalancovat vylučování kalcia a hořčíku z krve, a zemřel až po procedůře, zemřel na následky jiné, spojené s jeho nemocí, a nikoliv na následky použití citrátu sodného při procedůře, a že je ta úmrtnost s odpuštěním kurevská, mluvíme o 50-70%. Je si však třeba také uvědomit, že jde o procedůru, která je používána v naprosto kritickém stavu pacienta a že bez ní by pacient zemřel naprosto určitě. Nicméně, tuto literaturu nelze použít jako argument sloužící k přesvědčování kohokoliv, že cistrát sodný je neškodný, protože je používán namísto Heparinu na umělé ledvině. Problémy jsou značné a to s obojím a nic lepšího asi není. Zatím tedy nezbývá, než se přidržet dostupného starého výzkumu. A ted Vanku rad