Klára se ptá:

Dobrý den,prosím o radu v mužském myšlení. Poznala jsem člověka,co mě doslova po prvních dnech "utáhl" na svá slova,činy,jednání. "Věděl",že jsem pro něj ta pravá,měl jasno téměř ve všem,já to naopak považovala za velmi brzy (známe se teprve 2měsíce). Pak se začaly naplňovat mé myšlenky, s tím, že jsem si já byla jistá víc než zpočátku, že bych s ním chtěla být. Jen se stalo, že najednou měl priority opačné, nejdřív práce, pak vztah..mluvil opačně než zpočátku a pak potřeboval čas..ten čas měl už 7dní, když jsem mu zavolala, abychom se domluvili co dál, obratem volal zpět,že se nechce rozejít, že se jen bojí pokračovat..ale rozejít se nechce..mluvil se mnou hodinu.. můžete mi říct, co tedy chce?? :) čekám, že se nějak vyjádří, rozhodne,ale čas mezitím utíká.. a je to už dalších 7dní,co čekám na vyřešení,co dál.. řekl mi, že nezačíná vztah, když jeden neskončí..to jsme probrali již zpočátku a věřím, že to tak je dle jeho životních zkušeností, jak mluvil..já to nemám jiné..dávám mu prostor pro vyjádření, ale mezitím vnímám spíš jeho nezájem.

Milá Klárko, bohužel i já se v tomto chování poznávám. Odpověď je podle mě překvapivě jednoduchá. Naprostá většina mužů jsou lovci. Někteří navíc mají schopnost se při lovu vcítit do své oběti a tak dokáží velmi přesně a jistě zaútočit. Naprvní pohled to proto pak vypadá, že on je ten pravý. Paradoxně to platí i obráceně. Lovec si vsugeruje, že i oběť je ta pravá. Po nějaké době euforie z úspěšného lovu z lovce vyprchá a dostaví se klasická kocovina, kdy si lovec teprve pořádně uvědomí všechny chyby a nedostatky své oběti. V tom okamžiku nastává ono kritické období, kdy lovec zjišťuje a uvědomuje si, jestli je schopen s obětí žít. Horší variantou je pak neschopnost lovce si přiznat, že oběť není ta pravá a doufá, že se uštve a vzdá to sama. Tedy má rada je jednoduchá. Počkej ještě pár dní či týden a pokud se nic nezmění, pust ho k vodě. Skoro mám pocit, že on na něco takového čeká. A nezapomeň, že málokterý chlap něco takového umí přiznat. V tomhle jsme poserové a bohužel to většinou necháváme na vás...