Ymargarita (20-30) se ptá:
Ahoj, mám takový problém. Nikdo, tedy žádný muž mi v mých necelých 27 letech neprojevil jakkoukoliv náklonost. Mé okolí mě vnímá jako dost atraktivní, chytrou a milou holku do nepohody. Mám kolem sebe třeba i přes rok muže, kteří se mi dost líbí, oni po mě třeba rok pokukují a i možná flirtují. Ale ještě mě nikdo nikam nepozval, třeba na kafe nebo jen tak. Chlapi se mě asi bojí. Vůbec nevím co oproti jiným holkám dělám špatně. Vždy se objeví někdo s kým už to vypadá tak nějak na spadnutí, ale on za mnou stejně nikdy nepříjde. Nakonec ho samozřejmě po určité době vidím s nějakou jinou. Jde o to, že v poslední době už mi to fakt leze na mozek a propadám díky tomu do strašných depresí a životních skepsí. Já se snažím. Chtěla bych muže na dlouhodobý vztah, ale nějakému čistě sexuálnímu románku se také nebráním. Je mi to zatím jedno, akorát, že si ani nepříjdu jako ženská, protože mi prostě žádnej chlap neřekl, že se mu líbím nebo nedej bože, že by mě chtěl. To že jsem panna v 26 je jen důsledkem toho všeho. Fakt nevím. Někdy mám období kdy se snažím být sebevědomá a přátelská abych byla jako ostatní holky. co někoho maj. Kolem sebe vidím holky, které nejsou třeba tak hezké nebo jsou např. přihlouplé, tak jen mám hrozně svazující pocit, že nikdy nebyl jedinej chlap, kterej by měl tu potřebu mě chtít. V jakémkoliv smyslu
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.