Veronika se ptá:

Dobrý den, vím že to co vám ted sdělím, je spíš případ pro psychologa, stejně se ale chci svěřit. Je mi 18 a ještě jsem neměla žádný vztah s klukem, ani sebemenší fyzické zblížení. Poslední dobou žiju jen v iluzích, ve kterých mám kluka, kterej mě miluje stejně jako já jeho a jsem v nich  pro něho ideální holka. Chodím ke školní psycholožce a svěřila jsem se jí, že se ze svým sněním nedokážu soustředit už ani na učení, dokonce i můj dřívější vašnivý koníček španělštinu zanedbávám. Nevím proč to tak je, myslím že jsem hezká, ale trápí mě jiné věci. Jsem extrémně emotivní, citlivá a ještě k tomu jsem hypochondr, nadměrně se potím a to opravdu nepřeháním, myslím že právě moje nadměrné pocení je hlavním důvodem, proč se cítím v mužské společnosti nesvá a celkově asi svým ustrašeným a zmateným výrazem vysílám negativní signaly, což muže odpuzuje. Na druhé straně, ve věcech, které mi jdou, jako například flamenco, se dokážu hrdě předvést. Vlastně nejspíš proto, že je flamenco pro mě emotivní záležitost, tak mě někdy pomůže, když se cítím v depresi a naštvaná na celý svět. Dřív mi flamenco nahrazovalo erotické vzrušení, ale ted už cítím, že mi endorfiny z tance nestačí a že toužím po lásce, vzájemných dotycích a něžností, po sexu zatím moc netoužím, protože s pohlavního styku mám spíše strach. Vždycky se mi líbili starší muži, protože jsem je považovala jako rozumější a určitě by se mi tak nevysmívali jako někteří moji spolužáci, pro které představuji společně s mojí sestrou zvláštní ostrůvek mimozemské sféry. Má sestra ale takovou smůlu jako já nemá, seznámila se s jedním španělem, se kterým je štastná a celkově má mnohem víc zkušeností. Já jsem byla vždycky zamilovaná jen platonicky. Nejdřív mě okouzlil jeden tanečník, kolem třicítky, neměl přítelkyní, ale byla jsem pro něho asi ještě taková dětská. Potom mě přitahoval jeden andaluskej cikán, kterého jsem poznala, když jsem byla na měsíčním kurzu španělštiny v Granadě se svojí sestrou. Tomu jsem se nejspíš líbila, ale zase já bych měla strach něco s ním mít. Potom jsem se líbila jednomu staršímu muži, jenomže o tom jsem věděla, že by mu šlo jen o sex. Vím že mi na tento vzkaz nemůžete moc co říct, protože je jasné, že můj neúspěch u opačného pohlaví vychází z mého špatného psychického stavu. Cítím se opravdu už dost zoufalá a poslední dobou se ani fyzicky necitím dobře. Chtěla jsem se jenom zeptat, jestli si myslíte, že existuje nějaký muž, pro kterého bych byla dobrá. Potřebovala bych spíš, kdyby mě někdo oslovil jako první, protože já prostě nedokážu k někomu přijít a začít s ním flirtovat a nějakým seznamovačkám na internetu nedůvěřuji.

Milá Veroniko,

vítej mezi námi exoty! Když jsem četl Tvůj příběh, měl jsem pocit, že mluvíš o mě, pouze s trochu jinými reáliemi. Jako mladý jsem byl drobný brýlovec, který se často stával cílem mindráků mých vyvinutějších spolužáků. Snil jsem o velké lásce, o tom, jak budu na rukou nosit svou milou. Místo toho se chtěly všechny moje tajné lásky se mnou jenom kamarádit. Co taky s brejlovcem, co od rána do večera četl knihy, řešil smysl života a na obloze hledal cizí světy?

Jsi jiná a ještě nedokážeš ocenit, že to, co vidíš jako handicap, je Tvá ohromná výhoda. I v mém případě nastal zlom a každým dalším rokem jsem se stával pro druhé polovičky atraktivnějším. Sice mi trvalo mnoho let najít tu pravou, dokonce jsem byl dvakrát neúspěšně ženatý, ale před třicítkou jsem ji konečně našel!

Tvá odlišnost je Tvůj nesmírný kapitál. Jsi ve věku, kdy muži v Tvém okolí Tvoji jinakost prostě nemůžou ocenit, k Tomu se musí dozrát. Svět je plný průměrných lidí a Ty děkuj Bohu za to, že jsi jiná! Vykašli se na hledání té pravé lásky, vůbec není kam spěchat. Těch pravých je pro Tebe bez pochyby celá řada a neměj strach, že by Tě snad někdo neoslovil.

Všechno má svůj čas, u lásky to platí snad vůbec nejvíc. Žij, tancuj, cestuj, směj se. Klidně si sni dál, sám jsem prosnil roky. A až Tě muzi začnou obletovat, nenech si zbláznit hlavu a vybírej srdcem. Že vybereš dobře, o tom vůbec nepochybuji!