Ala se ptá:

Nevím si rady. S přítelem a jeho dítětem žijeme ve společné domácnosti víc jak čtyři roky. Přítel je stále ženatý, pořád slibuje, že na tom zapracuje a nic. Žena o syna nejevi zájem. Nic nepřispívá naopak přítel platí druhému dítěti alimenty a ještě manželce bydlení. Nic není soudně ani právně rozhodnuto. Bojí se, že rozvodem stratí druhého syna, který stejně nejeví o otce ani bratra zájem. Kontakt s manželkou je minimální téměř žádný. Nechci na přítele tlačit s rozvodem, ale už mi to vážně vadí a stratit ho nebo dohadovat se kvůli rozvodu s nim nechci, je to jinak moc hodný, citlivý a laskavý můž. Děkuji za názor případně rady...

Milá Alo:

Jakkoliv si přeješ (a Tvůj přítel), aby se vše vyřešilo v klidu, tedy aby nikdo při řešení současné zapeklité a zamotané situace z toho neměl mixomatózu, hlavo bolení - není to možné dle mého názoru.

Když jsem si to přečetl, vzpomněl jsem si na (toho času) hejtmana Ratha, který má dva baráky, dvě ženy a nějaké děti s každou z nich - a táhne to tak (i veřejně) paralelně... Samozřejmě je Tvá situace jiná...

Máš dvě cesty v principu, myslím - obě dřív nebo později bolestivé pro nějakou stranu, vedoucí ke stresu někoho ze zainteresovaných stran. Určitě bych na Tvém místě nepočítal s tím, že se cokoliv uděje "v klidu a míru" pro všechny zúčastněné...

Jak sama píšeš, když to necháš tak jak to je - už Ti to vadí... A dle mého názoru Ti to bude vadit stále více. A nakonec se to stejně řešit bude - nebo to samozřejmě "vyřeší" za vás dva sám život. Například dospělost zmiňovaného druhého syna...

Nechci být Tvým mentorem - ale skutečně jsi se měla zamyslet více spíše před těma čtyřmi lety, do čeho jdeš... Bylo to správně? Morálně, eticky? Společensky? Vůči Tvým dětem či dětem Tvého přítele? Co si z toho dnes mají pro svůj život vzít? Ale teď je "pozdě bycha honiti"...

A když dojde k řešení rozvodu - bez ohledu na to, jestli je Tvůj přítel "hodný,citlivý a laskavý" se tím bude muset prokousat. Buď se "hádat" se svojí současnou manželkou o rozdělení majetku, péči o děti apod. - nebo na sebe pozorovat zvyšující se tlak z Tvé strany na něj - pokud se mu do toho nebude chtít jít... To může trvat léta. Atmosféra "k nežití". Možná nakonec jako výsledkem odejdeš ty od něj- možná on od Tebe... Kdo ví?

Procházka růžovou zahradou Tě určitě nečeká ani v jednom případě, a tedy ani Tvého přítele... Zatím jen sedíte na tikající bombě, která Jednou bouchne, cokoliv uděláš - nebo jen budeš sedět na ní nečinně dále...

Jsem příliš pesimistický, myslíš? Možná... (Asi jsem dnes vstal levou nohou). Neznám však případ nějakého trojúhelníkového vztahu (navíc propleten složitými vztahy ohledně dětí) který by skončil pěkně a hezky pro všechny zúčastněné - jen proto, že nikdo nic nedělá, jen čeká, že se to "nějak samo" vyřeší... Když se Ti (vám dvěma) to však povede - smeknu před Tebou, dej mi vědět...

Pokud tedy zde očekáváš jednoduchou a jasnou radu, jak z toho ven - já jí určitě nemám. Možná Ti více pomůžou další komentující?