Dlouhá cesta

Ať půjdeme sem, nebo tam,

Tvou vůni pod kůží mám,

trocha vzpomínek.

V srdci doutná plamínek citů,

a v ruce pramínek vlasů Tvých,

mě tenkrát zbyl.

Vidím louku plnou květů,

cítím její vůni, i stébla trav,

vánek začal vát a Tebe houpat.

Až půjdeme cestou cest,

přes hory, přes řeky,

poznávat náš svět,

usínat budeme na polštáři z hvězd,

a ráno bych Tě chtěl k slunci nést.

Budu vodu z dlaní Tvých pít,

jít, jít a jít.

Půjdeme tou z nejdelších cest,

neboj se a nech se vést,

já tu cestu znám,

byl jsem na ní už hodně,

hodně dlouho sám.

Ať půjdeme sem, nebo tam,

já Tvoji vůni znám.

Jsem z masa a kostí,

chovám se jak malý kluk,

to je fuk,

je mi jedno co si lidé pomyslí,

puknou závistí.

Nejsme nejmladší,

příval něhy je na mě znát,

vedle nás by roztály i ledy.

Nikdo ani netuší,

jak krásně je nám spolu na duši.

Čas nám chce velkou šanci dát,

tak ber a neboj se.

Nemám dluhy,

barvy duhy bych pro Tebe měl,

květy snů noci,

vejdi do mého srdce,

cítím Tvoji vůni na mé kůži.