V loňském roce bylo hlášeno 385 případů invazivních pneumokokových onemocnění (dle programu surveillance Státního zdravotního ústavu). Celkem 53 lidí na toto závažné onemocnění zemřelo. Jak dokládají statistiky Státního zdravotního ústavu, nejrizikovějšími skupinami jsou z hlediska výskytu pneumokokových onemocnění malé děti a senioři nad 65 let. Třetí nejvyšší nemocnost v roce 2011 byla prokázána u osob mezi 40 až 64 lety. Ze zaznamenaných případů šlo ve čtvrtině případů (93 případů) o pneumokokovou meningitidu. Tři čtvrtiny případů (292) zahrnovaly další závažné formy onemocnění provázené bakteriemií, včetně pneumonie.

Děti chráníme, prevenci u dospělých podceňujeme

„Prevence ve formě očkování je u nás již plošně nabízena, dospělí a zejména pak senioři však očkování podceňují. Přitom se tak zbytečně vystavují rizikům, protože i pro dospělé osoby jsou v České republice k dispozici vakcíny,“ říká MUDr. Zuzana Blechová z Kliniky infekčních nemocí 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce a dodává: „Se zvyšujícím se věkem stoupají rizika onemocnění, ale i závažnost jeho průběhu. Řada případů končí i přes veškerou lékařskou péči úmrtím. A nemluvíme zde již jen o seniorech v důchodovém věku. Do rizikové skupiny spadají také chronicky nemocní pacienti mladších ročníků.“

Zrádné onemocnění

Pneumokoková onemocnění mohou být velmi zrádná. Nejčastěji dochází k infekcím postihujícím jednotlivé orgány (záněty středouší, vedlejších dutin nosních, lehčí zápaly plic). V případě průniku mikrobů do krevního řečiště (tzv. invazivní onemocnění) se jedná o závažné, často život ohrožující infekce. Nemocný bývá schvácený, slabý, má vysokou horečku, zimnice, třesavku. V případě zánětu mozkových plen dominují výrazné bolesti hlavy s postupující poruchou vědomí, navzdory moderním možnostem léčby může dojít k smrti nebo má nemocný doživotní následky. Pneumokokové zápaly plic komplikují často chřipky a  způsobují úmrtí zejména u seniorů.

Plošné očkování dětí přineslo reálné výsledky

Rok 2011 byl druhým rokem plošného očkování dětí konjugovanými vakcínami. „Jednoznačným úspěchem této vakcinační strategie je, že v nejmladší věkové skupině u dětí od 0 do 11 měsíců věku, která je cílovou skupinou pro konjugované pneumokokové vakcíny, nebylo zjištěno žádné invazivní pneumokokové onemocnění, které by bylo vyvoláno serotypem pneumokoka, který je zahrnut v těchto vakcínách,“ říká MUDr. Pavla Křížová, CSc., vedoucí Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu a předsedkyně Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP. „Snížení výskytu pneumokokových onemocnění v populaci by prospělo, kdyby vakcinace byla prováděna i u ostatních věkových skupin, kde je očkování možné. Především pak u starších osob,“ dodává MUDr. Pavla Křížová.

Očkování jako jediná možná prevence

Jedinou dostupnou metodou, jak se bránit vzniku závažných pneumokokových nákaz, je očkování. Již řadu let je dostupné očkování polysacharidovou vakcínou pro oslabené, chronicky nemocné osoby a seniory nad 65 let věku. Konjugované vakcíny jsou doporučovány k očkování kojenců a malých dětí od 2 měsíců do 5 let věku. Nově lze použít konjugovanou očkovací látku též u osob starších 50 let a dalších rizikových osob.

„Očkování chrání před invazivními onemocněními zahrnujícími sepse, meningitidy či záněty plic. Efekt očkování může mít význam i pro neočkovanou populaci. Podle zkušeností z jiných zemí, kde se již očkuje delší dobu, lze předpokládat, že snížení výskytu infekcí díky očkování sníží cirkulaci pneumokoků obsažených ve vakcíně a tím klesne celková počet onemocnění i u neočkovaných lidí“, říká MUDr. Zuzana Blechová. V zemích, kde je zavedeno plošné očkování dětí proti pneumokokům, poklesl výskyt invazivních pneumokokových onemocnění způsobených pneumokoky, proti kterým se očkuje, až o 94 %.

--------------

Invazivní pneumokoková onemocnění
Streptococcus pneumoniae neboli pneumokok je bakterie, kterou je běžně osídlena sliznice úst, nosu a horních cest dýchacích u mnoha lidí. Pneumokoka má ve svém nosohltanu více než 10 % zdravých dospělých a až 60 % dětí. Pneumokok těmto nosičům nezpůsobuje žádné problémy. Pokud ale dojde k oslabení obranných mechanismů člověka například při viróze, mohou pneumokoky proniknout do míst, kam nepatří, a způsobit tam závažnou infekci – například do plic, kde způsobí pneumonii (zápal plic), nebo na mozkové obaly, kde způsobí meningitidu. Z méně závažných infekcí způsobují pneumokoky především zánět středního ucha (otitidu) u dětí. Inkubační doba (čas mezi vniknutím bakterie do těla a objevením se prvních příznaků) pneumokokového onemocnění je 1-3 dny. Jedná se o kapénkovou infekci, to znamená, že se přenáší zejména těsným kontaktem, při kýchání, kašlání. Nakazit se je možné od člověka s pneumokokovou infekcí nebo od bacilonosiče.