Zůstat? Odejít? Vydržet až do konce? Evidentně  jsem nečekala takové zoufalství, smutek, beznaděj...Nedělá mi to dobře, mám sevřený žaludek...Nicméně vítězí smysl... pro povinnost? Zvědavost jak to dopadne? Vlastně ani nevím...Jsem celá rozhozená.

Chlapec malý věkem /Thomas Doret/, ale jeho tvář, pohyby, řeč těla říká něco úplně jiného. Dělá pouze rychlé, trhavé pohyby. Připomínají jeho rysy. Strhanost, únava, ani náznak úsměvu. O dětské nevinnosti ani nemluvě.

Cyrilovi je pouhých dvanáct let a jelikož jeho tatínek /Jérémie Renier/ se o něj v současné době nemůže starat, tak ho umístí do dětského domova. Píši "tatínek", ale více mi tam rezonuje slovo "otec", které vibruje naprosto jinou energií. Otec jako řemen. Otec jako egoista, který si jede pouze po své trase. Otec, který zplodil, ale tím to pro něj končí. Otec, který je také strhaný, i když je věkem poměrně mladý. Jablko nepadá daleko od stromu. Kde se stala chyba?

Cyril nechce připustit sám sobě, že jeho otec ho nechce. Zprvu tomu vlastně vůbec nevěří a snaží se přesvědčit své okolí o pravém opaku. Je to velmi těžké, protože když něčemu věříme, tak přes to prostě "vlak nejede". Jeho malá postavička se řítí ze situace do situace a bojuje o svoji pravdu. Pády jsou těžké. Cítím, že ho zachraňuje jenom jeho vůle dokázat svoji pravdu.

Naštěstí do děje vstupuje velmi pozitivní postava. Anděl strážný. Jmenuje se Samantha /Cécile de France/ a začne si Cyrila brát k sobě na víkendy. Dítě odkojené dětských domovem versus mladá žena, jež z celého srdce cítí, že mu musí pomoci. Jak cítí, tak také činí. Samantha myslí srdcem. Slova nestačí k popsání velmi hlubokých emocionálních zážitků a zkušeností těchto dvou velmi rozlišných osobností. Navíc slova by všechno pokazila, protože jsou v určitém smyslu zavádějící. "Kluk na kole" je typem snímku, který musíte prožít od začátku do konce. Poté bude zrát ve vašem srdci a hlavě...

Zvu vás na nový snímek bratrů režisérů Dardennových "Kluk na kole" /Gamin au velo/, který je jedním z filmů promítaných v rámci letošního Febiofestu. Jenom pro připomenutí jejich ostatní snímky. Kromě šedesáti dokumentárních filmů na sebe upozornili hranými filmy Slib, Rosetta, Syn, Dítě a Mlčení Lorny. Všechny byly uvedeny na festivalu v Cannes a pokaždé si odvezly jednu z prestižních cen.

Přeji vám hluboký divácký a zároveň lidský zážitek.

Belgie, Francie, Itálie 2011
Režisér: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne (1951)
Hrají: Thomas Doret, Cécile De France, Jérémie Renier
Scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne
V kinech od: 29. března 2012
Zdroj foto: http://www.artcam.cz