Letos v prosinci se připomeneme osmdesát let od narození významného filmového a divadelního režiséra Evalda Schorma (15. 12. 1931 – 14. 12. 1988), představitele „nové vlny“ českého filmu a dlouholetého spolupracovníka Laterny magiky. K výročí tohoto významného umělce pořádá Laterna magika fotografickou výstavu, která bude přístupná v prostorách kavárny Nona na Nové scéně Národního divadla, a to od 15. prosince. Výstava potrvá měsíc.

Evald Schorm spolupracoval s Laternou magikou od 60. let. Podílel se již na inscenaci Revue z bedny pro světovou výstavu EXPO 67 v Montrealu, kde inscenoval jedno číslo programu. K Laterně se vrátil v roce 1975 a jeho tvorba se profilovala do dvou rovin: na jedné straně taneční představení, která přinášela fantastické či pohádkové náměty, kde se prolínala fantazie a realita v poetické směsi někdy hravé, někdy vážnější, vtahující diváka do magie staré Prahy (Láska v barvách karnevalu) nebo pohádkových obrazů (Kouzelný cirkus, Sněhová královna). Stejně výraznou byla práce na experimentálních činoherních inscenacích, které hvězdně obsazovali členové činohry ND (Noční zkouška, Černý mnich).

Láska v barvách karnevalu byla ještě založena na revuálním principu sledu čísel spojených postavou či postavami v roli průvodců a vycházela z inscenace Václava Kašlíka Pražský karneval, zachovala většinu scénáře i původního filmového materiálu. Následoval však titul, který měl Laternu posunout směrem k jednotnému syntetickému dramatickému dílu podle vize uměleckého ředitele Josefa Svobody. Tím se stal Kouzelný cirkus, příběh plný laskavého humoru i nostalgie, který od roku 1977 nezmizel z repertoáru a je nejhranější inscenací ve střední Evropě. Kouzelný cirkus byl dílo tří režisérů, pěti choreografů, šesti scénáristů a scénografa Josefa Svobody – tvůrčí tým vytvořil nový a nadčasový druh představení, které rovnocenně propojilo několik žánrů. Podobným typem představení byla o dva roky později Sněhová královna na motivy pohádky H. Ch. Andersena v choreografii Pavla Šmoka.

V letech 1981 a 1983 se v Laterně objevila činohra: nejprve Noční zkouška Antonína Máši, která nově přinesla na scénu využití televizní techniky v průběhu inscenace. Režijně se nepracovalo s filmem, ale s aktuálně snímaným obrazem, který se stával součástí reality jevištního prostoru. Hlavní roli (divadelního režiséra) ztvárnil Radovan Lukavský, dále účinkovali např. Vladimír Brabec, Jan Kanyza nebo Vlasta Žehrová. Inscenace se setkala s rozporuplnými ohlasy stejně jako Černý mnich, adaptace povídky A. P. Čechova (v dramatizaci Jiřího Frieda) využívající tradiční postupy Laterny magiky ve spojení s  textem. Do hlavní role byl obsazen Jana Kačer, spoluúčinkovali např. Táňa Fischerová nebo Miroslav Macháček. Třetí drama, Vivisekci z roku 1987, režíroval již Máša. Tituly představují významné počiny v dramaturgii Laterny magiky, které vyvolaly živou debatu, ačkoli hlavní linie vždy zůstávala ve znamení tanečního divadla.

Evald Schorm byl v Laterně od roku 1982 zaměstnán (od roku 1971 mu byla zakázána práce ve filmu a televizi, především kvůli „trezorovému“ snímku Den sedmý, osmá noc), ještě v roce 1987 režíroval úspěšného a ceněného Odyssea, který byl vytvořen pro scénu někdejšího Paláce kultury, kde Laterna magika vystupovala. Eposem o slavném hrdinovi trojské války se s Laternou rozloučil. K filmové práci se dostal až v roce 1988, premiéry svého posledního filmu se ale nedožil, zemřel den před svými sedmapadesátými narozeninami.