Touha uchovat potraviny co nejdéle čerstvé a zamezit jejich rychlé zkáze přivedla skotského chemika Williama Cullena k myšlence sestrojit stroj, který by vyráběl zimu. A tak v roce 1756 představil na domovské univerzitě v Edinburghu svůj vynález, který zajišťoval proces umělého zmrazování.

„Byl to rozměrný přístroj připomínající na bok položený kafemlýnek, kdy sám Cullen otáčel klikou, jíž mechanicky stlačovat diethyl ether, čímž se mu podařilo vytvořit kus ledu,“ vypráví Roman Tvrzník, generální ředitel kolektivního systému ELEKTROWIN. „Avšak přestože si za svůj vynález vysloužil obdiv, trvalo dalších bezmála sto let, než se koncept lednice posunul o něco dál.“ Konkrétně v roce 1855, kdy jiný Skot – James Harrison - zkonstruoval přístroj na výrobu ledu, jež produkoval tři tuny ledu denně. Přístroj byl však pro své rozměry vhodný pouze pro potravinářské koncerny.

Domácnostem, které do té doby potraviny buď neskladovaly, nebo je ledovaly ve sklepech, se začalo na „chladné“ časy blýskat až na počátku 20. století, kdy v roce 1911 začala společnost General Electric prodávat první lednice pro domácnosti. K chlazení využívaly oxidu siřičitého, byla dvojdílná (kompresor se umisťovat pro svou hlučnost do sklepa a chladicí box do kuchyně), a jeho cena se pohybovala okolo jednoho tisíce dolarů. Za ty bylo možné v té době pořídit dva automobily! „Nebylo tedy divu, že za devět let se prodalo jen 200 lednic,“ dodává Roman Tvrzník.

Skutečný rozmach lednic určených pro domácnost tak nastal až v roce 1923, kdy vznikl typ Frigidaire. Byl cenově dostupný, optimálně veliký, a do začátku války se jej prodalo milion kusů. „Amerika předběhla svět. Zatímco na konci třicátých let měla lednici více než polovina amerických domácností, Evropa podobného čísla dosáhla až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let,“ říká Roman Tvrzník. „Zdá se to neuvěřitelné, ale pokud se zeptáte pamětníků počátku 50. let, potvrdí vám, že v té době ještě existovali ledaři, kteří do restaurací a některých domácností dovážely na povozech veliké kusy ledu, kterými se ledovaly potraviny.“  Dnes si život bez lednice nedokážeme představit a jen v ČR je jí vybaveno 99% domácností.

Až do 30. let se v ledničkách běžně užívaly jedovaté látky, které byly posléze nahrazeny freonem. Negativní vliv této látky na životní prostředí byl zjištěn až o mnoho let později, a k opouštění jeho užívání došlo v roce 1995, kdy vznikl zákon o ochraně ozonové vrstvy Země. Chladniček a mrazniček Češi denně odevzdají rovný tisíc. Více než 40 % jich obsahuje freony. Když doslouží, putují nejčastěji k recyklaci. „Od roku 2005 ELEKTROWIN zrecykloval už více než 1,8 milionu lednic. To Čechy řadí ve zpětném odběru chladicích zařízení v rámci Evropy do první pětky,“ chválí Roman Tvrzník.

ELEKTROWIN a.s., je největším kolektivním systémem zaměřeným na zpětný odběr vysloužilých elektrospotřebičů v České republice. Od svého založení v roce 2005 již zrecykloval na 120 000 tun vyřazených elektrospotřebičů. Společnost zajišťuje sběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu. Zaměřuje se na chladící zařízení, velké a malé elektrospotřebiče, elektrické a elektronické nástroje. Společnost je nezisková, jejími akcionáři jsou přední výrobci velkých a malých domácích spotřebičů.  Sběrnou síť tvoří téměř 1000 sběrných míst v  800 městech a obcích, 2600 provozoven posledních prodejců a mobilní svozy ve více než 4000 obcích.