Nevím, jak si vybíráte knihy vy, ale mě musí kromě samotného titulu zaujmout i vydavatel knihy. Protože se nakladatelství Kniha Zlín za sedm let své existence pro mě stalo synonymem kvality, nebylo pochyb o tom, že Malá filosofie nudy od Larse Fr. H. Svendsena bude pro mě to pravé ořechové. Navíc kombinace natolik běžného fenoménu, jakým nuda bezesporu je, a zároveň filosofického pojednání slibovalo nevšední počtení. Proto se logicky nabízí otázka: bylo tomu tak?

Nebývá u mě zvykem, abych nepsal recenzi knihy hned po dočtení, avšak v tomto případě jsem musel udělat výjimku: kniha si doslova řekla o „dopřemýšlení“ všech informací, které jsem při čtení získal. To, že se jedná pouze o malou filosofii, totiž neznamená, že by snad byla pouze úvodem (což vzhledem k rozsahu 184 stran pochopitelně je), ale naopak znamená, že na malý prostor se autorovi podařilo vměstnat vše potřebné pro to, aby čtenáře zaujal nudou (vtipné, že?) a aby v něm vyvolal řadu otázek, ke kterým často pouze naznačuje odpovědi a tak správně nutí čtenáře přemýšlet a ne pouze konzumovat fakta.

Další výjimka, která se s recenzí této knihy objevila, byla opakované čtení knihy. Poprvé jsem ji zhltnul během pár hodin ve vlaku, abych se hned po večerním přemýšlení o ní vrátil ke čtení s tužkou a papírem v ruce. Malá filosofie nudy je totiž pro mě velmi objevnou knihou. Skvěle zapadá do dnešní doby, kdy se neustále hovoří o krizi systému, kdy vznikají čím dál bizarnější způsoby zábavy, kdy lidé roupy už nevědí, co by: skáčou s mostu zavěšení na laně, v přímém přenosu pojídají brouky, vydávají se na čím dál šílenější cesty do stále nebezpečnějších koutů naší země. Až s touto knihou mi došlo, že právě existenciální nuda je onou příčinou čím dál šílenějších kousků.

Kniha kromě systematické práce s nudou, jako je její vývoj v historických souvislostech či kategorizace, přináší řadu velmi zajímavých příkladů. I proto přes nutné filosofické termíny je kniha čitelná bez hlubších znalostí a určitě není nudnou učebnicí, naopak: je strhujícím příběhem naší moderní historie z pohledu fenoménu, který se jeví jako jedním ze základních kamenů naší civilizace.

V knize nehledejte jasné odpovědi na svoje otázky, které vás při čtení jistě napadnou. Věřím tomu, že co čtenář, to jiné odpovědi. Právě to je na této knize krásné, stejně jako skvělý poznámkový aparát, který vám umožní se nadále nudě věnovat. A to buď pasivně, jak to dělá drtivá většina z nás skoro každý den, nebo aktivně, tedy snahou pochopit, proč se nudíme a jaký smysl má náš život. Já volím tu aktivní variantu. Ale nevím, jestli se u toho nebudu nudit...

A co o knize napsal sám autor? „Tento esej představuje pokus rozvinout myšlenky na téma, co je nuda, kdy se objevila, proč se objevila, proč nás ochromuje, jak nás ochromuje a proč ji nelze překonat silou vůle.“ (Lars Fr. H. Svendsen)