Sněhurka, Popelka, Šípková růženka, Ariel (Malá mořská víla), Bella (z pohádky Kráska a zvíře) – to jsou nejlepší imaginární kamarádky mojí starší dcery Anny.

Princezny, víly, zlé královny, z dílny Walta Disneyho působí jako magnet a kdekoliv se jejich ikona objeví, Anna je vidí ze vzdálenosti takřka maratonské a ihned mě o tom informuje a hrdě se k nim hlásí.  A to přesto, že jsem se ji snažila nabídnout celou škálu jiných příběhů, hraček a knížek.

Nemáte pocit, že jsou ty princezny nevkusně hnusné? Líbivé unifikované dokonalé obličejíčky a podbízivé barvy – růžová vede. Skřípu zuby, jsou všude. Noční můra.

Rozpínavý a všudy přítomný kreslený svět Walta Disneyho, podpořen tunami časopisů, plastovými figurkami (vyrobeno v Číně a skoro jistě obsahují PVC, ftaláty a kdo ví, co ještě), odznáčky, dárečky, sladkostmi a reklamami, totálně převálcoval fantazii a představivost malých holčiček. Jak budou jednou vnímat samy sebe? Jak budou brát okolní svět?

Popelku si už těžko představí samy, fantazii jim svázal Disney, navždy to bude umělá nevkusná barbie blondýna s kolagenovými rtíky v modrých šatech a vosím pasem.

Zrůdnost Disneyho světa jsem si naplno uvědomila, až když Anna zatoužila jít na jakýsi ples princezen. Plakáty visely všude, pozvánka v každém dětském časopise. U silnice E55 směrem na naší chalupu měl ples obrovitý nepřehlédnutelný billboard.

Tak se aspoň vyfoť, když už jsme tady

Většinu loňského roku jsme strávily s Annou po nemocnicích, takže ve snaze ji vynahradit, co zameškala, máme sklon k rozmazlování a když si něco přeje, často vyhovíme. A když se při každé cestě na chalupu ptala, zda ji na ples vezmeme, když je to na Konopišti, kousek od místa, kam jezdíme na víkendy, neprozřetelně jsme jí to slíbili.

Ten den lilo jako z konve. V normálním světě bychom s jistotou zůstali zalezlí doma. Ovšem, konal se ples princezen a my jsme to přece slíbili! Sliby se snažíme plnit a tak jsme poprosili maminku o hlídání mladší Emmy (která naštěstí nemá o světě princezen zatím ani ponětí) a vyrazili na Konopiště s tím, že v takovém lijáku tam pravděpodobně budeme jediní šílenci na místě.

Jaké bylo naše překvapení, když zámecká parkoviště byla plná a auta stála v dlouhých zácpách ve frontě na provizorní parkoviště kdesi na polích. Všude tisíce moknoucích malých vymóděných slečinek v princeznovském. Ten den se zřejmě stejná scénka odehrála ve všech rodinách. Kolik lidí a parkovišť by bylo zapotřebí, kdyby bylo hezky? Monstróznost té akce byla děsivá.

Zaparkovali jsme a brodili se více než kilometr jakousi lesní zablácenou cestou, k místu konání plesu. Anička měla sice šaty a korunku, ale aspoň pod nimi teplé kalhoty, holiny (růžové), pláštěnku a deštník. Ostatní princezny, ale daly přednost „outfitu“ a tak se bahnem prodíraly malé uplakané zcela mokré ve střevíčcích, závojích šatičkách a korunkách a z promočených vlásků tekly potoky vody. Jejich rodiče se hádali – čí to byl vlastně nápad? A proč jsme vlastně tady? Byla by zajímavá statistika manželských hádek toho dne a počet zápalů plic. Co by člověk pro dcerušku neudělal…

Na místě pršelo ještě o něco víc. Z nebe padaly souvislé prameny vody, asi jako když stojíte pod pořádně puštěnou ledovou sprchou. Uprostřed stánků (reklama, reklama, reklama), stanovišť s úkoly a dlouhatánských front na všechno, stálo malé pódium, kde se zmáčená a zplihlá Sabrina Lurinová, v bílých princeznovských šatech s odhalenými rameny (bylo asi 14 stupňů - nevím, jak to přežila) snažila marně navodit lepší atmosféru. To se ale moc nedařilo.

Asi po hodině utrpení v dešti Anička sama pochopila, že lepší už to nebude a po vyzvednutí reklamního dárku a namalování kočičky barvami na obličej, jsme se směli odebrat na parkoviště. Sláva!

Cesta zpět se mezitím proměnila v malou říčku a bylo mi tak líto těch, kteří teprve přijeli a brodili se nešťastně směrem k akci. Snažila jsem se je varovat, ale kroutili smutně hlavami a odpovídali jednohlasně: „Ale když my jsme jí to slíbili…“

Zajímavé – jak to řešit? Zakázat dceři, aby se jí to líbilo? Vyřadit ji z kolektivu a zavřít doma a číst Němcovou bratry Grimmy? Blbost… Musím čekat a doufat, že z toho vyroste a pochopí sama. Musím nabízet alternativy, i když zatím nemají šanci.

P.S.

Česko má tedy neuvěřitelně obětavé rodiče a Disney dokáže zblbnout masivní reklamou davy. Od teď si na to budu dávat velký velký pozor! Tedy… až do příštího plesu samozřejmě… :)