Ačkoli jsou v důchodu, mají pořád plné ruce práce. Paní Wirginia a Janina z Varšavy několikrát týdně stojí za mixážním pultem a hrají na tancovačkách pro "starší a pokročilé". I když jsou v konzervativní polské společnosti spíše výjimkou, dokládají, že i Poláci se mění a přibývá mezi nimi lidí, kteří si chtějí na stará kolena užívat života a bavit se.

"Tancovačka není funus, to je zábava, buďme v pohodě," připomíná 71letá dýdžejka Wika svým vrstevníkům, kteří se sešli na zábavě pro lidi "50 let plus DPH". Řídí se filozofií, že člověk není schopen mnoho věcí v životě ovlivnit, a tak nemá smysl se kvůli životním peripetiím, jako jsou rozvody nebo smrt někoho blízkého, zbytečně trápit. Sama je půldruhého roku vdovou.

Stejný pohled na život má i paní Agnieszka. Jejímu manželovi nevadilo, že když on nemohl chodit, vyrážela na zábavy sama. Zatancovat si šla dva dny poté co ho pohřbila. Některým lidem se to moc nelíbilo. "U nás v Polsku se lidé rádi nervují tím, co řeknou jiní, musí být smutek, aby všichni viděli, že pozůstalí trpí," vysvětluje Agnieszka.

Wika, vlastním jménem Wirginia Szmitová hraje už 12 let, v posledních šesti letech několikrát v týdnu pouští hudbu k tanci ve varšavské hospůdce Bolek.

Začínala s kazetami, které vystřídala cédéčka a laptop. "Když ho umí ovládat vnuk, není důvod, abych se ho nenaučila ovládat i já," říká vitální důchodkyně, která by si chtěla vyzkoušet i mixování hudby z vinylů. Paní Wika celý život pracovala s postiženou a problematickou mládeží, díky tomu si prý neuvědomovala, že stárne. Chodí do nemocnic jako dobrovolnice, jezdí po celém Polsku jako průvodkyně na zájezdech pro seniory. "Nedovedu si představit, že bych neměla nic dělat," říká tato veselá paní.

Hraje hlavně skladby z 60. a 70. let v tanečních verzích. "Nemůžeme žít ještě jednou, ale díky písničkám se můžeme vrátit zpátky čase," myslí si Wika.

"Tanec je pro mě jako rehabilitace," říká 78letý milovník tanga Janusz, který má za sebou několik operací srdce a trpí cukrovkou. Agnieszka tvrdí, že z ní na tancovačkách odpadá únava. Dýdžejka Wika o hodinách strávených za mikrofonem a mixážním pultem mluví jako o terapii. "Pomáhá mi, když vidím, že se lidé baví, že mají radost ze života," vysvětluje.

Na tanečních zábavách, kde hraje dýdžejka Wika i o její o několik let mladší žačka, dýdžejka Janeczka, vlastním jménem Janina Kowalská, jsou dámy v převaze. Poláci umírají v průměru o přibližně 8,5 roku dříve než Polky. "Pánové rychleji chátrají, jsou méně psychicky odolní než ženy," připomíná smutnou pravdu Wika. Podle čerstvé sedmdesátnice Maryši jsou polské důchodkyně aktivnější, muži jsou prý často líní a do ničeho se jim nechce.

Pan Janusz prozradil, že na jedné tancovačce poznal svoji současnou přítelkyni, se kterou se vídá skoro tři roky. "Co se týče lásky, neexistuje pro ni věková hranice, starší lidé mají jedině menší možnosti," myslí si dýdžejka Wika.

Tradičně silné vazby v polských rodinách se kvůli stěhování lidí za studiem a za prací uvolňují. I když je v zemi stále mnoho důchodců, kteří žijí hlavně svými dětmi a vnoučaty, podle Wiky přibývá těch, kteří si chtějí život na stará kolena zařídit po svém. "Bude stále více aktivních starých lidí bořících stereotyp prarodičů, kteří tráví velkou část dne hlídáním vnoučat," potvrdil slova 71leté dýdžejky Radoslaw Kaczan z varšavské Vysoké školy sociální psychologie.

Zdroj: ČTK