Vzhledem k tomu, že zdravotnictví je po soutěži "Česko hledá Superstar" nepropíranějším tématem ve všech médiích, budu vám snažit přiblížit naše zdravotnictví z jiného úhlu.

Ve zdravotnictví nepracuji nějak dlouho, spíš si myslím, že velmi krátce na to abych dokázala do tajemných chodeb „lékař – pacient – pojišťovna“ proniknout. Ale je fakt, že před třemi roky co jsem, jako administrativní pracovník, do zdravotnictví nastoupila jsem už poznala leccos a vzhledem k tomu, že nemám zdravotnické vzdělání, tak jsem vlastně pořád pacient. Myslím, že každý mi dá za pravdu, že lékaře potřebujeme. Ano, my co při pohledu třeba jen na vlastní krev padáme do mdlob, lékaře zcela jistě potřebujeme. Čekáme poctivě dvě hodiny v čekárnách a pořád si opakujeme: musím tam jít, neboť to potřebuji. Ale co kdyby to bylo naopak? Dokážete si představit opačnou situaci, kdy lékař čeká na pacienta? Myslím si, že to nebude dlouho trvat a přesně na toto dojde. Člověk už nebude chtít ztratit dvě hodiny čekáním v přeplněné čekárně – kde mimo jiné chytí ještě další dvě virová onemocnění – na to, aby si pak došel do lékárny a zjistil, že léky předepsané lékařem jsou stejně dostupné bez předpisu a za stejnou cenu. Berme to však s nadhledem: vyšli jsme si mezi lidi, slušně jsem si odlehčili peněženku a máme dobrý pocit, že jsme pro sebe něco udělali.

Ale abych se vrátila na začátek...

...takže existuje vůbec nějaký vztah pacient vs. lékař? Určitě ano, vždyť my pacienti svěřujeme lékaři naše nejintimnější slabosti. Ale co když je to vlastně obchodní vztah? Nedáváme náhodou my pacienti lékaři vydělat? (Nepíši zde o výši výdělku, to zase někdy příště) Ano je to tak. My jdeme k lékaři s tím, že nám pomůže, ale zároveň pomáháme my jemu, to si ale bohužel někteří lékaři neuvědomují. A vlastně i některé sestry na ambulancích, s kterými probíhá první kontakt. Dotaz: co potřebujete? jsme už asi slyšeli všichni. Co bychom asi tak potřebovali u lékaře? Rozhodně ne nařezat fošny na chatu. Zkuste toto říci nějaké sestře a nechejte se překvapit její reakcí. Nejspíš vám důrazně vysvětlí, jak se máte chovat a o svém chování takticky pomlčí. Vám vznikne pocit, že jste vlastně úplně zdravý, stáhnete se, chování sestry mlčením přejdete, a pud sebezáchovy vám dá povel, že lékaře doopravdy potřebujete. Ale začněme si uvědomovat – my pacienti – že i lékař, i sestra potřebují nás, stejně tak jako my je, takže by měla komunikace probíhat na rovnocenné úrovni. Jsme všichni „jenom“ lidi, proto bychom se měli k sobě chovat vzájemně slušně, ale také nenechat si nic líbit.