Babinet.cz / Magazín / Kultura / Filmová recenze: Tvůj snoubenec, můj milenec

Filmová recenze: Tvůj snoubenec, můj milenec

8.5.2011 - Hana Kasalová

Připomíná mi pohádku pro dospělé. Nicméně pohádky miluji, věřím, že na "každém šprochu, pravdy trochu". Jde o nový snímek režiséra Luke Greenfield "Tvůj snoubenec, můj milenec" /Something borrowed/.

Spousta lidí žije ve společenských a rodinných strukturách. Žijí to, co od nich očekávají jejich rodiče, prarodiče, učitelé, kamarádi, společnost. Spousta z nich se bojí žít svůj vlastní talent, nechat naplno probudit a hlavně projevit svůj potenciál. Co když je úplně jiný, než co očekává moje mami? Nebo tati? Vždyť právě oni dva mi tolik obětovali! Poslouchám to odmalička, jsem v tom vychovaná. Tyto věty souzní s příběhem hlavních hrdinů nového filmu, který je charakterizován jako romantický, komediální, ale zároveň dramatický. Přikláním se spíše k té poslední verzi. I když romantikou příběh také hýří, a to hodně růžovou - nafoukle americkou, ale tím jsou filmy tohoto typu proslulé.

Dvě kamarádky z dětství spolu prožívají absolutně všechno i v době své dospělosti. Atraktivní a energická Darcy /Kate Hudson/ a Rachel /Ginnifer Goodwin/ sdílejí úplně vše, nemají mezi sebou žádná tajemství. Svými protiklady se vzájemně doplňují. Připomínají Jing a Jang. Sopka oproti klidné a hluboké říčce. Rachel oslavuje svoje třicátiny, zatímco Darcy prochází předsvatebními přípravami. Jejím nastávajícím je atraktivní Dex /Colin Egglesfield/, který se zároveň stává také jejich "společným tématem".

Milý, ale možná příliš zdlouhavý příběh mladých lidí, kteří se snaží najít sebe sama a také ty, kteří s nimi souzní. Energií, životním elánem, sny, touhami, plány a životními projekty. Rachel v roli tišší, ale zároveň svým způsobem velmi výrazné ženy se snaží zbořit struktury, do nichž dostala sebe samu. Darcy nic takového neřeší, protože obvykle jedná rychleji, než myslí. Je lavinou, smrští, "zachraň se kdo můžeš!", kdo neunikne, toho smete. Její "obětí" se stává právě Dex, zamotaný do rodinných struktur a plánů svých rodičů. Darcy je jenom pokračováním toho, co jeho rodiče začali. Jeho charakter spíše tíhne k Rachel, ale ta do přihrádky, vyvolené jeho rodiči, nezapadá. Naopak, ona tam má vstup přísně zakázán.

Bylo velmi zajímavé a hlavně poučné sledovat, jak se lidé, na prahu své opravdové dospělosti snaží žít svůj potenciál na poli mezilidských vztahů. Což se nejčastěji projevovalo ostychem a větami typu "myslela jsem si, že pro Tebe nejsem dost dobrá" a pod. Film velmi zřetelně poukazuje na fakt, že limity, do nichž spadáme, trápíme se kvůli nim a tudíž spíláme celému světu /vesmíru/ si dáváme jenom my sami. Je nám trapné vyslovit, co nám říká naše intuice. Co když mě odmítne? Co když to vlastně tak nemyslí? Levá hemisféra mozku se pere s intuicí. Ta křičí "Ano, neboj se říci, co cítíš!" Mozek naopak varuje "Zase se ztrapníš! Nesaháš mu ani po kotníky!" Rachel a Dex výborně zahráli tyto dva archetypy. Věřím, že hodně diváků se najde v jejich příběhu, i když se bude jednat třeba jenom o fragmenty.