Nedávno jsem na novinářské projekci zhlédla "Odcházení" bývalého českého prezidenta a dramatika Václava Havla. Nadšeně jsem se připojila k davu novinářů a filmových kritiků a těšila se na režisérský debut Václava Havla.

Úplně prvotní "Odcházení" je celosvětově úspěšnou divadelní hrou. Jeho filmová podoba ve mně vyvolala velmi specifické pocity, nemohla jsem se zbavit toho, že se dívám na divadlo ve filmu. Cítím podivnou křečovitost. Ta je spojena s nedostatkem "filmového" pohybu, jako kdyby herci byli omezeni jevištním prostorem. Opakování některých úkonů mi přijde zbytečné a i když je opakování "Matka moudrosti", tak v tomto případě bych ji označila úplně jinak. Věčné skákání přes kaluž, notorické zakopávání o kámen a podobné "vychytávky" nerozesmějí, spíše člověka otráví. Nicméně vraťme se k samotnému příběhu.

Kdo odchází? A kam? Josef Abrhám se ponořil do postavy Dr. Viléma Riegera, který po dlouhá léta zastával funkci kancléře. Jelikož každý příběh má nejenom svůj začátek, ale také konec, došlo i na Dr. Riegera. O svoji pozici přišel a v podstatě se mu zhroutil celý svět. Musel se vystěhovat z vládní vily, kterou sdílel se svojí dlouholetou přítelkyní Irenou /Dagmar Havlová Veškrnová/, se svojí matkou /Vlasta Chramostová/, slizským a patolízalským tajemníkem /Oldřich Kaiser/, s protivným byrokratem ve funkci jeho pomocníka /Oldřich Lábus/, s mírně nešikovným, nicméně velmi trpělivým sluhou /Stanislav Zindulka/ a se svojí extravagantní mladší dcerou /Ivana Uhlířová/, trávicí většinu svého "filmového" času na houpačce.

Každý jsme nahraditelný. V podstatě nezáleží na tom co děláme a přijde období, kdy nás zastoupí někdo jiný. Velmi často se jedná o člověka, který by nám v žádném případě nepřišel na mysl coby naše "náhrada". Přesně tímto stavem prochází Dr. Rieger. Jeho profesionální "nové Já" zosobňuje Jaroslav Dušek. Cynik, nekompromisní protivník. Někde jsem slyšela výraz "ten, který si nevidí do huby". Typ muže, který nás během chvilky přesvědčí, kdo je tady pánem a okolo koho se točí svět. Dušek se ve své roli kochá, vytahuje, lebedí si, vychutnává si ji až do posledního sousta.

Na scénu se také dostává Riegrova starší dcera (Tatiana Vilhelmová). Měla jsem pocit, že se dívám na "Men in black" v podobě mladé ženy, která si tvrdě jde za svým cílem. Se světlem přichází stín, s radostí bolest, s něžností krutost. Tatiana a její herecký partner Albín /Jan Budař/ jsou do očí bijící dvojicí, zastupující  protiklady. Ona v černé kůži, on v bílém oblečku. Ona nezavře pusu, on pronese jen to, co je v tu kterou chvíli naprosto nezbytné. Oba dva jsou ve svém živlu, spokojeni s tím, co jim bylo dáno do vínku.

Manželka Václava Havla Dagmar Havlová Veškrnová se prezentuje v roli dlouholeté přítelkyně Ireny. Věčné příkazy, zákazy, ujišťování, prosby, výhružky...Neustále si ošetřuje a upevňuje svoji pozici dlouholeté přítelkyně až... Odpověď naleznete na filmovém plátně.

Mrzí mě to, ale filmová podoba se dle mého názoru moc nepovedla. Václav Havel pro mě byl vždy divadelním dramatikem pro náročného diváka, ale filmové zpracování jeho "Odcházení" je bohužel trapně smutnou  komedií, která jen těžko vyloudí úsměv na tváři diváka

Nicméně co člověk, to názor. Posuďte sami.

ČR – 2011,  BUC-FILM

Žánr: komedie

Scénář: Václav Havel

Režie:   Václav Havel

Hrají:    Josef Abrhám, Dagmar Havlová Veškrnová, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Oldřich Kaiser, Jaroslav Dušek, Tatiana Vilhelmová, Jan Budař, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Stanislav Zindulka, Barbora Seidlová, Ivana Uhlířová, Miroslav Krobot, Jiří Bartoška

Zdroj foto: www.bontonfilm.cz

Premiéra: 24. března 2011