UBREČENÁ
Osvítil jsi mne paprskem měkkého světla
Byl teplý, zlatý, hřál mne den
a já se spletla.
Vložils mi hlavu do klína
a jsem teď jiná.
Když rozvine se květina, čí je to vina ?
Hvězdy ti možná řekly víc
než jsi mi sdělil...
Uvěřila jsem v záři svic a ty jsi střelil.
Možná jsi ani nemířil, pokoušels Boha
a tvoje střela našla cíl - chybí mi noha.
Milostiplný interval byl příliš krátký,
nemůžu s tebou kráčet dál -
nemůžu zpátky.
Jak mohla jsem se tolik plést ?
Hrozně to bolí
Cestou jíž mohli jsme se vést,
kulhám teď s holí.
Ta rána nějak nesrůstá
Zůstávám bez lékaře
a pořád myslím na ústa té jedné tváře.
Jen ty mi můžeš pomoci,
máš na to vlohy.
Umíš mne zbavit nemoci
či druhé nohy.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.