UBREČENÁ

Osvítil jsi mne paprskem měkkého světla

Byl teplý, zlatý, hřál mne den

a já se spletla.

Vložils mi hlavu do klína

a jsem teď jiná.

Když rozvine se květina, čí je to vina ?

Hvězdy ti možná řekly víc

než jsi mi sdělil...

Uvěřila jsem v záři svic a ty jsi střelil.

Možná jsi ani nemířil, pokoušels Boha

a tvoje střela našla cíl - chybí mi noha.

Milostiplný interval byl příliš krátký,

nemůžu s tebou kráčet dál -

nemůžu zpátky.

Jak mohla jsem se tolik plést ?

Hrozně to bolí

Cestou jíž mohli jsme se vést,

kulhám teď s holí.

Ta rána nějak nesrůstá

Zůstávám bez lékaře

a pořád myslím na ústa té jedné tváře.

Jen ty mi můžeš pomoci,

máš na to vlohy.

Umíš mne zbavit nemoci

či druhé nohy.