Všichni si chceme věřit a hýčkat druhého, všichni se alespoň chvíli upřímně snažíme, a přesto nám to nějak nevychází. Pan Plzák se svým bádáním a radami neskončil, stejně jako my, hledá dál pravdu, která na nás čeká a dýchá z pohledu každého z nás.

Možná se teď právě vám zdá, že toho pravého máte.. Pokud kráčíme svým spokojeným životem, a někde vzadu přesto jasně tušíme přítomnost něčeho mnohem většího než je naše láska, cosi neobejmutelného, nekonečného – nejspíš náš zapomenutý sen o tom, co láska je a čeho se nám skrze ní dostává, pak jsme ještě nedorazili na výsostné území, které bylo dáno lidem k žití už dávno.

Zkraje nás zajímalo, jak se cítí muž, člověk, vědec a manžel, který 25. srpna oslavil pětaosmdesátiny?

„Necítím se dvakrát dobře, jsem nepohyblivý. Ale jako muž ano, protože se milujeme klidnou manželskou láskou – charitativní láskou. Emi, pojď sem, potřebuji poradit, nevím co jsem napsal..tady leží..“a za chvíli pan Plzák pokračuje.. „Erotická láska - je  soutěživá – nevede ke spolupráci, je také ale nebezpečná a rozvratná – nemůžeme ji ovládat rozumem. Každému doporučuji tento fígl: čím více eroticky miluji, tím více riskuji, že on mě nebude milovat. Když se rozmilujete, druhý je tím uklidněný a to vadí a nutně vede k rozchodům, dokonce vyvolává zběsilé stavy.“

A já se  ptám, proč nám tak nekonečně imponují všichni dobrodruzi, kteří se vzepřou konvencím, veškerým danostem, volí svobodu a se vším všudy co život nabízí pak balancují na ostří života a smrti? Možná proto, že nejen když bojujete, ale také teprve když se rozmilujete a milujete  bez hranic -  beze strachu z čehokoliv co přijde, dokážete rozžhnout a vnést tu zázračnou pochodeň do svého života? Kam asi došel v poznávání sebe sama a lidí známý psychiatr?

„Vrchol poznání sebe sama jsem zažil tak před pěti deseti lety. Slyšíte, jak pomalu mluvím, před časem by mi to frčelo, že byste nestíhala..Stále na sobě pracuji a blížím se k tomu, že toho vím poměrně málo. Myslím, že podstata lidského poznání je prakticky nedostupná. Nedá se vysvětlit co to vlastně je, vznikají neřešitelné situace.“

Podle jiných znalců duše neexistují neřešitelné situace, jen situace, které oživil náš strach. Pokud jej rozpustíme a budeme věřit, že bolest, nemoc..cokoliv zlého nepřijde, nepřijdou, protože neexistují. Dnes za ohleduplné řešení vůči druhému považujeme kompromis. Ten bohužel nepřináší ani jedné straně v plné míře co chce. Budeme-li ale chtít druhého člověka poznávat, respektovat jej v celém jeho přirozeném rozměru, pak nás s důvěrou pozve dál, a my začneme získávat i to, po čem jsme zatím jen toužili. Pane Plzáku, jak jsme v párovém soužití pokročili, jak vypadají současná manželství?

Poznal jsem, že manželství nemá jednoduchá řešení..s manželkou se nedá domluvit na tom, jak budeme žít, milovat se. Celý život se věnuji problémům manželského páru, který má být rovnoprávný..Uspět se lidem v současné době daří většinou až v druhém manželství.. Když se v lásce naučíme nic nevyčítat a nic nevynucovat vznikne vysoká pravděpodobnost, že se vztah nerozpadne. Je velmi nesnadné určit, jak se bude  manželství realizovat. Manželství, jež jsou v konfliktu pomáhají vytyčovat chyby, které vedou ke sváru, vůlí se ale lze těmto třecím plochám do budoucna vyhnout.

Jak jste spokojený se světem, životem, jakou budoucnost má manželství?

Každé druhé manželství se u nás rozvádí a vzniká dojem, že bych to jako doporučoval. Současná situace mě zneklidňuje, nesmí se stát, abychom si říkali, že je to docela dobré, že to takhle ještě jde..A tak to vidím do budoucna dost černě..Kultura manželství je poznamenaná trvalým svárem, méně než polovině z nich se daří udržet se ve vydařeném a trvalém manželství.

Pan Plzák ještě před pěti lety v instituci manželství věřil. Důležité je neztratit chuť být nadále v kontaktu a pečovat o to společné a přetrvávající.  A v získaném neomezeném prostoru pak na otevřeném poli všech možností chtít konečně svobodně a jasně uvidět sám sebe.  Je to zvláštní, ale teprve když vidíte sebe i zevnitř, vidíte ty druhé. Ptali jsme se také Emílie, manželky pana Plzáka (foto), jak se jí žije s psychiatrem? Pan Plzák to dopředu komentoval slovy:

„Ona je taková ostýchavá a je to v pořádku.“ Když v tom někde z bytu k nám dolehne její hlas “někdy je to úžasný a někdy normální,“ a pak to samé zazní ještě jednou dvojhlasně, to když jsou vedle sebe. Paní Emílie, je mluvná, přirozená a živá osoba..“Opustit někoho, kdo je nemocný a jít za milencem, to bych nedokázala. Je štěstí, že dnes už nikam nemusíme, koukáme večer na televizi, čteme si, všechno je v pohodě.“

V čem vás váš partner ovlivnil?

Bylo mi jednadvacet let, kdy jsme se potkali..Od té doby mě hodně a pozitivně ovlivňuje, seznámil mě s lidmi, které bych jinak nepoznala. I o nich platí, že někdo je opravdu dobrý a někdo ne. Ze začátku jsme tak rok bydleli spolu s jeho sestrou a on si mě prověřoval, to vím. Žil tehdy osm let sám a já mu v jeho věcech udělala absolutní pořádek, prostě jsem jim dala řád. Víte, tehdy jsem byla mladá na tématiku knih, které psal, doháním to až poslední dobou, ráda čtu jeho knihy.

Co vás na něm okouzluje?

Vždycky jsem se chovala přirozeně a nenuceně a on uměl zdravit, měl inteligenci a charisma. Nikdy nekecal, vždycky mě o všem informoval. Víte, kdysi jsme byli my – páry s větším věkovým rozdílem (kromě nás už jen Dietlovi) pro ostatní exoty.

Jakým dárkem jste udělala panu Plzákovi radost?

K narozeninám jsem mu připravila kachnu s domácími kynutými knedlíky, koupila parfém a knihu, kterou vybírám mezi novinkami vždy s velkým rozmyslem.

Vizitka: Nejznámější český psychiatr zabývající se vztahy mezi manželi a milenci působil jako primář Psychiatrické kliniky 1. LF UK. Je zakladatelem první Linky důvěry ve střední Evropě. Vytvořil samostatný vědní obor zabývající se manželstvím, tzv. matrimoniologii. Vystupoval v mnoha zábavných pořadech, nezapomenutelné jsou např. jeho rozhovory s bavičem Miloslavem Šimkem (†63). Doktory si zahrál i ve filmu, třeba v detektivce Vrah skrývá tvář nebo v komedii Causa Králík. Napsal přes padesát odborných publikací, 25 populárně naučných knih a 9 divadelních her.