Evo

Evo, víš kdy jsou muži krásní?

Když po tobě blázní.

Ze slov strhne se průtrž mračen,

Srdce protínaj si kajícným mečem,

sliby věčných pout tě horoucně bijí,

dokud jim nedáš v plen svoji šíji.

Vznášíš se v jeho objetí jak Eva v ráji,

vzdáš se mu a octneš se v pustém háji,

ticho po bouři neslyšíš hlásky,

vyschl pramen slov lásky .

Z kajícného prosebníka vyrostl mistr kat,

Tvou šíji bílou stíná jeho mlčenlivý chlad.

Ten udatný rytíř dobyl svého cíle,

teď si v šenku hledá jiné kratochvíle.

Na prsou zdobí ho vavříny,

tvé panenské neviny.

Rozverně v bujarém průvodu,

teď hrdě hájí svoji svobodu

a ty jen v němém úžasu,

mlhavě vzpomínáš na krásu,

kdy šeptal ti něžně lásku do vlasů.

Evo ty jsi kousla do jablka

A my už můžem -

jen tiše vzlykat.