Nesleduji mediální kauzy, nečtu bulvár. Působí na mě jako pijavice. Pijavice, která se zakousne, nasaje a je těžké se jí potom zbavit. Noviny, časopisy, bulvární plátky a jim podobné mě nechávají chladnou. Vytvořila jsem si proti nim svoji vlastní zeď, bariéru, jenž mi poskytuje pocit bezpečí. Tyto střípky ze svého soukromí zmiňuji proto, že jsem se úplně distancovala od všech mediálně známých kauz včetně jedné z nejdiskutovanějších - kauzy Kajínek, která před lety v naší zemi propukla. Vzpomínám, že tehdy na mě pan Kajínek koukal ze všech možných směrů. Bohužel hlavně z titulních stran bulváru. Ostatně jak jinak v zemi, jako je ta naše.

Pocit zvědavosti mě přinutil vyrazit na první novinářskou projekci. Přestože jsem od filmu nic neočekávala, za chvíli sedím jako přikovaná, cítím, že děj kriminálního thrilleru mě doslova vtahuje do sebe. Navíc sedím v jedné z předních řad, čili mám všechno skutečně z "první ruky". Pod režií Petra Jákla, který je zároveň scénáristou, sleduji příběh Jiřího Kajínka považovaného za prvního nájemného vraha v České republice. Byl odsouzen k doživotnímu vězení za dvojnásobnou vraždu a pokus o vraždu. Nikdy se nepřiznal, policii obvinil z vykonstruovaného procesu a soud z předpojatosti.

Hudba Václava "Noida" Bárty, kamera F. A. Brabce a jedinečné výkony hlavních hereckých představitelů způsobují, že moje původní nevědomost ohledně pana Kajínka dostává zcela novou formu. V duchu se mu omlouvám.

Ruský herec Konstantin Lavroněnko v roli Kajínka představil ocelový charakter muže věřícího ve svoji nevinu. Věří a bojuje za ni. Zná svoje slabé stránky, za svatouška se rozhodně nepovažuje. Nicméně nesouhlasí s tím, že někoho zabil. To není jeho parketa. Když pominu venkovní vězeňskou špínu, otřesou mnou děsivé scény z mírovského vězení brodící se tunami vnitřní špíny - té, která vychází z lidí. Zaměstnanci vězení mě chvílemi nepřipadají jako zdraví lidé, věnující se svému povolání, jenž si dobrovolně vybrali. Každopádně Kajínek neúnavně posiluje svoje fyzické tělo, aby byl schopen se z Mírova dostat. Souhra mužského těla, vězeňského zařízení a hudby s velmi hlubokým podtextem se stává silným koktejlem. Jak víme, tehdy se mu útěk podařil. Pět týdnů unikal policii, do dnešní doby je záhadou jak to dokázal. Na relativně dlouhých pět týdnů byl jedním z nás. Z nás, kteří velmi často bezmyšlenkovitě chodíme po ulicích. Kdybychom tušili, že se s námi procházel i On...

Jedna z nejvýraznějších českých hereček současnosti Tatiana Vilhelmová (Klára Slámová) doslova perlila coby Kajínkova obhájkyně. Velmi mladá žena, jíž evidentně s tehdejším případem něco spojuje. Minimálně je to součást její životní filozofie, že každý v naší zemi si zaslouží spravedlnost. Jako zaujatý divák jsem vtažena do silných emocí, politických intrik, hnusu, děsu, lidské přetvářky a slizkého pokrytectví, které doslova prosakuje filmovým plátnem. Nabízí se otázka. Komu vlastně můžeme věřit? Jí? Jemu? Jim? Ne! Pouze sami sobě. Jenom člověk sám o sobě ví, čeho je schopen a za co si sám zodpovídá.

Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří se na tomto jedinečném snímku podíleli. Zároveň vyzvala všechny ty z vás, jimž není lhostejné, co se v naší zemi děje, aby na Kajínka určitě zašli. Věřím, že vás zaujme nejméně tak jako mě. Přeji vám silný divácký a také lidský zážitek.

ČR 2010

Žánr: Akční thriller

Režie: Petr Jákl

Scénář: Petr Jákl, Marek Dobeš

Hrají: Konstantin Lavroněnko, Tatiana Vilhelmová, Boguslaw Linda, Michal Dlouhý, Vladimír Dlouhý, Werner Daehn, Václav Noid Bárta, Deana Horváthová-Jakubsiková, Alice Bendová

Přístupnost:  15 let

Premiéra:  5.8. 2010

Zdroj foto: www.pragency.cz