Probuzení
Do ticha temného nočního bytu,
zaznívá tlukot dvou lidských srdcí.
Na rtech mám otázku" "Proč vlastně jsi tu?",
zda je to napořád, a nebo jen teď?
Na lůžku leží dva modré polštáře,
malý plamínek vytváří tajemný stín.
Jen na holé stěně obrys mužské tváře
jako němý příslib: "Napořád, já to vím"
V té chvíli nechala bych se klidně vést
jen pro ten němý souzvuk citů.
Stříbrným prachem společných cest
už pro ten okamžik, kdy jsi tu!
Ten večer splynuly dvě lidské duše,
najednou stala se ze mne spokojená žena.
Tak rychle jako když vystřelíš z kuše
ráno ležím v posteli opuštěná, ponížená a SAMA!
Tak moc jsem Tě chtěla najít,
až jsem si neuvědomila, že jsem to chtěla pouze já...
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.