Neskonalé štěstí???

Hlavně že jsem teď šťastná ...

Vždyť přece byla to moje vina,

já jsem sama chtěla konec.

Tak proč si teď vlastně stěžuji?

Třeba proto že najednou nemám kam jít...

Najednou zmizeli všichni mí známí,

ty se jen podíváš, máš co jsi chtěla mít,

teď nemáš právo na slitování...

Kam se poděly všechny ty nápady,

všechen ten elán do nového života?

Těšila jsem se na nová přátelství

a možná na další zrady,

tak proč najednou přišla ta hrozná samota?

Každý večer bývá stejný.

Ale jaký?

V čem ten večer teď spočívá?

Hudba zní možná tak trochu truchlivě,

na stole prázdná flaška od vína

a krabička vykouřených cigaret...

To není moje představa o štěstí

Jistě najednou mám spoustu času

na sebe, na hledání nové lásky?

Ale nač v prázdném bytě starat se o krásu,

proč líčit se a maskovat na tváři vrásky?

Když třeba nemám kam jít...