Hudební vydavetelství Supraphon připravilo pro své posluchače v edici Audiokniha dva nové, výjimečné tituly. Pohádky z Valašského království Jana Skácela a Vraždy v ulici Morgue Edgara Allana Poea. Tituly namluvili s neobyčejným citem a fantazií dva vynikající herci Bolek Polívka a Jiří Langmajer.

Lidové pohádky z valašského kraje v osmdesátých letech knižně převyprávěl jeden z největších českých básníků Jan Skácel. Vycházel při tom z vyprávění Beneše Metoda Kuldy, jež nepostrádalo pohádkové kouzlo, ani fantazii. Skácelovi valašské příběhy by snad nemohl číst nikdo jiný než samotný valašský král, Bolek Polívka. Vypráví s humorem sobě vlastním ale zároveň něžně a citlivě. Posluchačům nabízí uvolněnou interpretaci pohádkového textu.

Jiří Langmajer se naopak s neobyčejně pečlivým a napínavým přednesem ujal vyprávění strašidelného, detektivního příběhu o záhadných vraždách v zamčeném pokoji. Edgar Allan Poe tímto dílem položil v první polovině 19. století základy detektivního žánru. Představil hrdinu, prvního velkého detektiva, Augusta Dupina, který metodou racionální analýzy objeví nepředvídatelného vraha. Dupinova Analytická metoda v podobě textu je bonusem na CD.

Audioknihy Pohádky z Valašského království a Vraždy v ulici Morgue byly pokřtěny Bolkem Polívkou ve středu 17. března v Hotelu Amarilis v Praze.

Křest zahájila producentka Naďa Dvorská představením titulů a následně přizvala na pomyslné pódium samotného Bolka Polívku, který pobavil několika svými historkami nejen „z natáčení“.

Obě CD jsou již v prodeji. Příjemný poslech! www.supraphon.cz

Zamyšlení nad Othellem…

Často z literatury a hudby čerpám inspiraci a odvahu uvést na scénu dílo v nové podobě.

U dějových baletů vycházím samozřejmě z dramaturgického základu příběhu, z děje samotného, který je pro inscenaci podstatný. Stejně důležité pro choreografickou interpretaci jsou však emocionální situace, city jednajících postav. Neboť právě tam, kde řeč dál nemůže, nastupuje tanec, jako ideální vyjadřovací prostředek. Shakespearova dramata jsou dokonalá, ale já dělám balet. Některé scény, které jsou u mluvených monologů velmi krátké, jsou u mě dlouhé, a opačně; některé dokonce vynechávám.

Má představa Othella odpovídá mému vnímání Janáčkových děl. Hudba k baletu je složena z jeho různých skladeb, z nichž mi právě symfonická suita „Taras Bulba“ dala ten rozhodující impuls. Tato suita není svým častým střídáním krátkých a rychlých nálad zrovna běžná pro předlohu k baletu. Avšak právě to potřebuji pro Othellovu citovou rozkolísanost mezi žárlivostí a výbušnými projevy lásky. Janáčkova hudba je expresívní, plná pohybu, s celou paletou nálad a přesto jasná. Myslím, že rozumím, co svou hudbou chtěl vyjádřit.

S velkým napětím začínám zkoušky Othella. Od vybraných tanečníků to bude vyžadovat mimořádný, silný, dramatický výraz, neboť se jedná o postavy z masa a krve, s nohama v bahně, hlavou v oblacích a mečem v ruce.

Youri Vàmos  (autor baletu)

OTHELLO

Hudba: Leoš Janáček

Libreto, choreografie a režie: Youri Vàmos

Scéna a kostýmy: Pet Halmen

Dirigent: David Švec / Marko Ivanović

Světelný design: Klaus Gärditz

Asistenti choreografa: Joyce Cuoco, Alexei Afanassiev, Veronika Iblová

Hraje orchestr Národního divadla

Světová premiéra: 1. a 2. dubna 2010 v Národním divadle

„Zabíjet pro lásku je zvrácené…“

(Desdemona)

Shakespearova hra Othello je doslova pojmem, s nímž si spojujeme tragédii žárlivosti. Po čtyřiceti letech se vrací na scénu Národního divadla v Praze tento celovečerní balet. Tentokrát jej vytvořil Youri Vàmos na hudbu Leoše Janáčka. Připomeňme si, že v roce 1959 a v roce 1968 inscenoval Othella Jiří Němeček na hudbu Jana Hanuše. Velmi zajímavou jednoaktovkou na othellovské téma byla Maurova pavana v choreografii José Limóna (na hudbu H. Purcella), která byla součástí komponovaného představení s názvem Amerikána (1995).

Shakespeare mistrně vykreslil půvabný, přestože tragický obraz s exotickou příchutí a s malicherným, o to více emocionálním důkazem nevěry v podobě pověstného šátku, který rozežírá Othellovo ušlechtilé srdce. Postava ďábelsky úkladného Jaga a nevinná oběť v podobě křehce se hájící Desdemony slibují „thriller“ efektně napjatých vztahů. Tyto znaky se staly doslova synonymem především žárlivosti, bezmoci z křivého obvinění a odporného intrikánství.

Shakespearova produktivní tvorba právem budí obdiv a úžas nad tím, s jakou barvitostí a bohatým rozhledem dokládá dobu, ve které vznikla, a jak nadčasově promlouvá od doby svého vzniku až do dnešních dnů. Celé Shakespearovo úctyhodné dílo zůstává srozumitelné, obdivované, poučné a stále inspirativní pro další generace nejen dramatických umělců, ale také diváků snad na celém světě.

„Kdo nepostrádá, oč byl oloupen, ať raději to neví, a o nic nepřišel…“

(Othello)

www.narodni-divadlo.cz