Pocity
Nechce se mi jíst,
nechce se mi žít…
Nechce se mi říct:
„Nejsi můj a já nejsem Tvá…každý svou cestou teď musíme jít…“
Chtěla bych být s Tebou,
být zas sama sebou,
držet Tvoji ruku v mé
a vědět, že to není vysněné.
Je to tak těžké pochopit,
že bez Tebe nemohu žít?
Proč musím být statečná,
ke svým pocitům netečná?
Proč chovat se mám jakoby nic,
když chce se mi křičet z plných plic,
řvát na celý svět, pak do oblak s Tebou vyletět
a být tam – jen Ty a já – bez hranic…
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.