Barevná

Hnědý je ten, kdo do bláta se boří

a tíhne k zemi, jak list podzimu...

žlutého zášť nebo žárlivost moří,

důvěra, víra příliš chybí mu...

 

Zelený šaman, k léčení má vlohy,

k přírodě blízko, blíž, než mnohý z nás...

potom i každý, kdo si cosi hojí,

chlorofylový zázrak pod náplast...

 

Černá je křivda, místa poranění,

smutek je barví lehce do šeda...

červená značí cosi o soptění

a nebo v ďábla mění anděla...

 

Růžová srdce tónem rozeznívá,

modř je o nebi, kouzlu blankytu...

indigo jak když hvězdná noc ti zpívá,

moudrost a prostor, pak víš, proč jsi tu...

 

Bílá je láska, krásně božsky čistá,

že můžeš míchat všechny barvy v ní...

zlatá mnohem víc, než jen z kovu busta,

je sluncem s mocí, umem tvoření...

 

Člověčí barvy v náladě, pocitech

mění se, jak jdem tím svým žitím dál...

postupně každý ve svých vnitřních bytech

poznáme, co je pro nás vzácný dar...

 

                   * * *