To, že o tomto prodlouženém víkendu navštíví naši zemi Jeho Svátost papež Benedikt XVI., věděl dopředu snad každý. Média o jeho návštěvě referovala hodně dopředu a ze všech stran osobu papeže probírala. Já osobně jsem měl s Benediktem XVI. docela velký problém: ve srovnání s jeho předchůdcem Janem Pavlem II. mi připadal poněkud studený a odtažitý. Na druhou stranu jsem četl úžasné Benediktovo dílo Základy křesťanství, kde jasně ukázal, že jeho přínos pro křesťanský svět rozhodně převyšuje papežský standard. Rozhodl jsem se tedy, že se vydám na setkání s ním a uvidím!

Když jsem se rozmýšlel mezi setkáním s papežem v Brně nebo ve Staré Boleslavi, vybral jsem bližší Starou Boleslav, především kvůli předpokládanému menšímu množství lidí. Avšak už ranní vlak směr Praha jasně naznačil, že se na Proboštské louce u Boleslavi nebudu bát. Vlak sice k prasknutí nacpaný nebyl, ale i tak naznačoval, že nás tam bude hodně. V metru už zácpy začaly být zřetelné a to nás ještě čekala cesta speciální linkou do Boleslavy. Původní obavy, jak budu hledat zastávku na neznámé Letné, se ukázaly zcela liché, protože dav mě neomylně tlačil ke správnému autobusu (nemluvě o perfektním navigačním prvkům).

Po příjezdu do Boleslavy šlo vše už jako na drátkách: koridory umožňovaly pouze tu správnou cestu, navíc bylo k dispozici snad neomezené množství dobrovolníků. Možná i proto celý přesun probíhal bez jakýchkoliv potíží a konfliktů, což mě stejně do teď velmi překvapuje, protože jsme vytvořili doslova lidskou řeku. No posuďte sami:

Po příchodu na Proboštskou louku vše pokračovalo, jak mělo. Podle očekávání jsem se i bez místenky dostal do sektoru, který jsem si vybral (jasně, bylo tam méně lidí) a ač bylo více než hodinu do začátku Slavnostní mše svaté, louka byla již prakticky plná. Čekání všem pomáhal zpříjemnit Credenc, který prokládal komponovaný pořad o Svatém Václavovi (hodně zdařilé!) nádhernou hudbou. Mimochodem, mrkněte na jednu jejich skladbu na YouTube:

Pak už to začalo! Jeho Svátost dorazila do města a my na velkoplošných obrazovkách (mimochodem i na sluníčku měly perfektní obraz) mohli sledovat jeho příjezd k nám. Atmosféra začala houstnout a všichni se čím dál více rozhlíželi, aby jim nic neuniklo. Když se objevil na obzoru papamobil, dav jakoby se probudil vlastním životem a z deseti tisíců hrdel se začalo ozývat volání slávy. Měl jsem husí kůži po celém těle, jak silný to byl zážitek. Když se směrem k našemu sektoru vydal papamobil s papežem, nikdo v mém okolí už ani nedýchal.

Vteřiny, které uběhly, když projížděl kolem mě, se v tom okamžiku extrémně natáhly a já v tom okamžiku pochopil, proč ho miluje minimálně jedna miliarda lidí. Benedikt XVI. má neuvěřitelné charisma, které si uvědomíte až při osobním setkání s ním. Navíc mám osobní zážitek asi nejsilnější: jsem přesvědčený, že se na mě podíval a usmál se na mě. I když podobně to asi cítilo dalších 50 000 lidí... :-) Při jeho druhém průjezdu z druhé strany sektoru jsem se ho pokusil vyfotit, bohužel fotka se mi příliš nepovedla:

Pak začala Slavnostní mše svatá a opět to byl zážitek všech zážitků. V davu čítajícím přes 50 000 lidí prostě vše funguje mnohem intenzivněji a dokonaleji, navíc pokud si uvědomíme, že se jedná o lidi hodně blízkého smýšlení! Vrcholem pak bylo pro mě společné vyznání víry a vlastně celá mše jako taková. Jaká nádhera, když najednou desítky tisíc lidí zpívají, modlí se, přemítají, poslouchají...

Domů jsem se vracel v úžasném rozpoložení a především s pochopením, proč je tolik Jeho Svátost papež Benedikt XVI. milovaný. Jeho charisma, inteligence, vystupování, prostě vše má zcela jiné rozměry a, s prominutím, náš pan prezident vedle něho vypadal jako, no... jako člověk, který prostě zdaleka není taková osobnost. ;-) A co mě také velmi mile překvapilo? Absence extrémních projevů zbožňování papeže: byl přijat jako milovaný Otec Církve, ale přesto „pouze“ jako člověk zastupující Kristovu přítomnost na Zemi. Jak příjemný rozdíl třeba od koncertu „Madonny“...