Loni na podzim jsem si splnil svůj životní sen. Byla jím moje Cesta z města, nebo chcete-li, útěk na vesnici. Ve městě jsem se nikdy necítil dobře, vadila mi velká koncentrace lidí, rámus, smrad a všechny negativní projevy velkého množství lidí na jednom místě. Dlouho to byl pouze sen, protože moje žena se ve městě cítila dobře a navíc měla pocit, že pro matku s dětmi je město pohodlnější. Pak se cosi změnilo a tato poslední překážka zmizela: stali se z nás vesničani. Blíží se náš první rok na vesnici a já bych se rád s vámi podělil, jak se nám na vesnici žije.

Po letech snění jsem byl pochopitelně plný iluzí, jak báječný život na vesnici musí být. Většina lidí mě varovala, že si o české vesnici dělám přílišné iluze. Přesto jsem se extrémně těšil a naštěstí musím říct, že jsem žádné zklamání nezažil. Ba naopak. Měl jsem velký strach, jak mě přijmou starousedlíci, ale obavy byly zbytečné. Samozřejmě i u nás se najdou protivní zapšklí lidé, ale srdeční a upřímní rozhodně převažují.

Těší mě kontakt s místními, jak automaticky si pomáhají. Předávají své nejlepší kontakty, kde seženeme nejlepší řemeslníky, kdo nám opraví naší starou Astru, kdo nám dá chlévskou mrvu pod jahody. Těší mě, že mohu zaklepat na dveře u sousedů a půjčit si cokoliv. Těší mě, jak aktivně vesnice žije: že žena může chodit s dětmi cvičit do místní sokolovny, že vám na obecním úřadě všechno poradí a zajistí, že se báječné pobavíme na dětském dni a maškarním bále. A když v sobotu vyrazíme na nákup do Jednoty, kromě čerstvých rohlíku dostaneme zdarma i čerstvé zprávy, co se kde za týden stalo.

Jsem u nás tolik spokojený, i když musím řešit takové věci jako natírání plotu, opravy betonové podlahy v dílně, pravidelné kutálení popelnice na silnici, štípání dřeva, výměnu trámu v krovu, opravu oken, výrobu regálů, sekání trávy, pletí záhonů, čištění okapů, vrtání, broušení, hoblování, sekání, zdění, hlazení, čištění včeho, co mě do tohoto roku ani nenapadlo, že se dá dělat. Přináší to tolik krásného klidu, neuvěřitelné terapie od shonu tohoto světa.

Ale to nejkrásnější je, když v sobotu ráno snídáme na zahradě vlastní výpěstky, všude kolem všechno voní, bzučí včely, zpívají ptáci, řičí naše holčičky, má žena se slastně natáčí za sluníčkem, přes plot nám dobré ráno přejí sousedi. V tom okamžiku prožívám čisté radosti života, které nic na světě nedokáže překonat. Ano, jsem šťastný, že jsem vesničan…