Fan Vavřincová – Prázdniny s Julií

Humoristický román pro ženy a dívky od autorky Takové normální rodinky 

Pan Bohdan Bouček je mírumilovný starý mládenec, kterého osud naneštěstí obdařil neteří Julií, a ta v jeho útulném venkovském domku nyní tráví prázdniny. Jednoho dne zachrání pan Bouček před utopením půvabnou vdovu Lauru, a ani neví jak a je s ní zasnouben. Pan Bouček se ovšem ženit nehodlá a právě tehdy zasáhne Julie a její přítel Alík. Vymyslí plán: strýček musí zmizet, ukrýt se na Alíkovu chatu, aby ho Laura nenašla. Pan Bouček sice nerad, ale poslechne. Jenže Julie má ještě jeden plán – zatímco její strýc trpí v lesní chatě, Julie jeho domek pronajme letním hostům. Tak začíná příběh plný lásky, nedorozumění a dobrodružství, okořeněný ještě záhadou ztracených perel herečky Mii Bodo. A když se navíc pan Bouček, který už na chatě nemůže vydržet, nečekaně vrátí, není o humorné situace a nečekaná setkání nouze.

EAN 978-80-7246-480-7

V nakladatelství MOTTO I. vydání. Váz., 288 stran, 239 Kč 

O autorce:

Fan Vavřincová (vlastním jménem Věra Němotová), se na rodila 17. 11. 1917 v Praze. Začala psát už v šestnácti letech, kdy studovala na francouzském gymnáziu.

Po maturitě pokračovala ve studiu na Karlově univerzitě, ale studia nedokončila, protože se provdala. Byla velmi plodnou autorkou, která svá díla publikovala i pod vlastním jménem Věra Němotová a dalšími pseudonymy Anna Lorencová a Věra Lorencová. Do povědomí čtenářů vstoupila už svou první knihou Eva tropí hlouposti (1934), kterou v roce 1939 zfilmoval režisér Martin Frič, jenž do hlavních rolí obsadil Natašu Gollovou a Oldřicha Nového. Od té doby napsala řadu humoristických románů, příběhů pro ženy a dívky a detektivek (např. Divoška Kim, Nepokojné srdce, Lépe je být pošetilý, Sladká dívka, Vlk a sedm kůzlátek, Vrah a srdcová dáma) a televizních inscenací. Pro ČT psala i silvestrovské skeče a humorné scénky. V této oblasti byl bezesporu nejznámější televizní seriál Taková normální rodinka, natočený v roce 1971 režisérem Jaroslavem Dudkem. Publikovala také

v řadě novin a časopisů, například Svobodné slovo, Svět v obrazech, Ahoj na sobotu, Dikobraz. Zatím poslední knihou Fan Vavřincové je literární pokračování Takové normální rodinky, ale za své nejlepší dílo považuje sama autorka Prázdniny s Julií.

Halina Pawlowska – Když sob se ženou snídá

Druhý světový průvodce Haliny Pawlowské.

I když jsem se nestala tenisovou šampionkou (jak si přál táta), tak jsem byla v Americe, v Africe a zcestovala jsem skoro celou Evropu! Knížka Když sob se ženou snídá je právě o cestování. Nejde o opravdový cestopis, ale o postřehy, povídky a zásady, které jsem si psala do deníku a někdy taky na zakázku.(...)A abyste zbytečně nestrádali a nebyli pak zbytečně moc hubení, předkládám vám některé ohromně dobré zahraniční recepty na lahůdky, které jsem si za hranicemi naší země (a leckdy i svých snů) mohla dopřát! 

Byla neděle a mně přišla SMS zpráva: „Halino! Umřel Vojta a nikomu to neříkej!“ Nevěděla jsem, jaký Vojta. Nevěděla jsem, komu to nemám říkat. Věděla jsem jen, že obzor na moři vypadá krásně, a že když k němu dopluju, tak neuslyším žádná temná slova a nebude mne čekat temná budoucnost. A tak jsem plavala. Jenže mě uviděl náš pes. A náhle se v něm probudil reflex vrozený všem labradorům, kteří kdysi z vln vytahovali sítě plné ryb i topící se námořníky, skočil do vody

a zachránil mě. Vytáhl mě z moře za ucho. Plakala jsem.

No... a co bych vám tak řekla pozitivního? Že van Gogh taky neměl ucho, Michael Jackson neměl nos a mě čeká ještě plných 17 dní zasloužené dovolené. Ciao!

ISBN 978-80-7246-481-4

Váz., ilustrace, 232 stran, 259 Kč

Halina o sobě:
„Nejdřív jsem chodila do školy v Ječné ulici. ...Pak jsem začala chodit do jazykové školy v Ostrovní ulici... (a) ...na gymnázium Nad štolou. ...Pak jsem se přihlásila na filmovou fakultu. Nevzali mne, protože můj stoletý strýček byl prý za první republiky buržoazním nacionalistou. Do školy jsem začala chodit po intervenci prezidenta až za dva beznadějné roky. Na FAMU jsem začala psát scénáře. Podle nich začaly vznikat mé filmy. Ráda jsem měla jen Vrať se do hrobu, protože ho konečně točil režisér Milan Šteindler, se kterým jsem si rozuměla. V roce 1988 jsem začala pracovat v televizi... v redakci zábavy... Pak jsem se dostala do scénáristického oddělení na Barrandově. ...Dva měsíce po mém přijetí scénáristické oddělení zrušili. ...Začala jsem psát do novin. ...odešla jsem dělat televizní show. ...Pak mi jedna známá řekla, jestli nechci být šéfredaktorkou nového časopisu. Řekla jsem 'Proč ne'..."