Ne každý pozná rozdíl mezi podobnými produkty, které lákají spotřebitele spíše obalem. Značka KLASA proto přináší doporučení, jak se na potravinovém trhu lépe orientovat. Jednotlivé vizuály reklamní kampaně chtějí spotřebitele přivést k zamyšlení, zda dokáže poznat kvalitní potravinu od té, která sice vypadá stejně, ale z hlediska kvality je odlišná. U jednotlivých zobrazených potravin existují jednoduché rady, kterými se můžeme řídit.

Jablka

Jablka jsou jedním z nejoblíbenějších druhů ovoce na světě. Od dob, kdy Adam toto ovoce poznání okusil, jsou tématem mýtů a legend. Již staří Řekové a Římané věřili, že mají afrodiziakální vlastnosti. Pro Kelty byla jablka symbolem plodnosti.

V současnosti se na celém světě pěstuje kolem 7 000 odrůd.

Mezi základní znaky kvality jablek patří především:

• správné vybarvení slupky - barvu musíme vnímat současně s charakteristikami jednotlivých odrůd, to znamená že se můžeme setkat s různými od zelené přes žlutou, oranžovou, červenou až po rubínovou, včetně jejich různých kombinacích. Slupka tedy nesmí být především poškozená a otlačená

• vypnutí a lesk slupky - svraštělá slupka je známkou špatného skladování a obsah vitamínů zde bude nízký. Lesk je třeba stejně jak barvu vnímat současně s charakteristikami jednotlivých odrůd. Jsou odrůdy s leskem sklovitým, přes kovový, hedvábný až po odrůdy, které jsou matné

• váha = obsah šťávy – nejlépe poznáme při porovnávání dvou stejně velkých jablek. Těžší jablko potom zpravidla obsahuje více šťávy

• barva semínek = správná barva semínek u vyzrálých jablek je tmavě hnědá. V dnešní době existují i jablka, která mají semínka světlá i v době zralosti

• chuť – čím je jablko chutnější, tím méně škrobu obsahuje. Ten je v průběhu zrání odbouráván

Sýry

Před tisíci lety nechali lidé nespotřebované mléko srazit, zbavili jej tekutiny a přidali sůl. Vznikl tak výrobek lahodné chuti. Proces výroby sýrů prošel od svého vzniku složitým procesem. V dnešní době se většina sýrů vyrábí z mléka kravského, existují však i sýry z mléka ovčího, kozího, ale také buvolího. Právě chuť a kvalita vybraného mléka ovlivňují výsledný produkt. Kampaň značky KLASA využila v nových vizuálech jednoho ze zástupců tvrdého sýra.

Kvalitní tvrdý sýr poznáme podle:

• barva - má být přirozeně smetanově nažloutlá. Pokud se budeme zabývat pouze naší domácí produkcí, neměla by barva hmoty (ne kůry) směřovat do oranžové, ta je potom spíše znakem umělého dobarvení

• chuť (možnost sledovat obsah soli ) - sýry ementálského typu musí mít menší obsah soli, maximálně 1%. Chuť by měla být nasládlá až ořechová. Sýry eidamského typu obsahují soli více, ale v chuti nesmí převládat, ta musí i nadále být příjemná a jemná

• vůně - musí být smetanová, jemně nakyslá ne navinulá nebo čpavá

• jednolitá struktura po celé ploše - nejčastěji se u eidamské cihly vyskytuje vada, že po okraji je zřetelně světlejší matný okraj, což je nedozrálá sýřenina. Tyto polotvrdé sýry zrají primárně, to znamená zevnitř ven, nejdřív jádro a pak směrem ke vnější kůře. U sýrů ementálského typu jsou pravidelná oka značkou kvality

Pečivo

Stejně tak jako u předchozích kategorií existují také u pečiva různé druhy. Ingrediencí na jeho přípravu existuje velké množství, mezi základní však patří mouka, cukr, vejce a tuk. Pečivo můžeme dělit na bílé, tmavé a celozrnné. Dalším dělení je na sladké a slané.

Dobré pečivo poznáte podle:

• barva pečiva - musí být přirozeně zlatavá, u houstiček a hvězdiček by bříška měla být medově hnědá, tzn. o něco tmavší než spoje

• barva u celozrnného a žitného pečiva - je rozdíl mezi tmavým a celozrnným pečivem. Tmavé pečivo nemusí vůbec obsahovat celozrnné produkty. Takové pečivo obsahuje pražené obiloviny a často je dobarvováno kávovinou nebo barvivem na bázi karamelu. Celozrnné pečivo se vyrábí z celozrnné mouky, která obsahuje i vnější vrstvy zrna. Ty jsou bohaté na vitamíny, minerální látky, esenciální mastné kyseliny a vlákninu. Dávejte však pozor na to, že celozrnné pečivo může mít kratší dobu trvanlivosti

• vůně – krásně vonící pečivo je čerstvě upečené

• váha - měla by odpovídat velikosti, pokud je pečivo očividně lehké, většinou bývá připravené z různých hotových pekárenských směsí a je vysušené

Vejce

Vajíčka jsou velice universální potravinou. Připravovat se mohou vařená, smažená, míchaná či s jinými potravinami. V Evropě se rozlišují podle váhy na malá (S), střední (M), velká (L) a velmi

velká (XL). Dále se třídí podle jakosti do tříd A a B, přičemž pro maloobchodní prodej jsou určena pouze čerstvá vejce - třídy A.

Kvalita vajec je na první pohled znatelná pouze podle vzhledu skořápky. Ta nesmí být porušena, či nevhodně zašpiněna. Spotřebitel na ní také nalezne kód určující rozlišovací číslo producenta, který se skládá z údajů, jako například metody chovu (chov ve volném výběhu, halách nebo klecích), registračního kódu státu a registračního čísla hospodářství.

Znaky kvality u vajec:

• vůně – zkažené vejce jasně poznáme podle nepříjemného zápachu

• čerstvost vajec – čerstvé vejce poznáme tak, že jej vložíme do sklenice s vodou. Čerstvé vajíčko rovnou klesne ke dnu, kde zůstane ležet. Starší vejce klesne pouze o něco, ne však až na dno. Vajíčko, které neklesne a zůstane plavat na povrchu je staré a je třeba ho vyhodit

Uzeniny

Uzeniny jsou vyráběny ze směsi mletého masa různé hrubosti a krájeného masa. Obvykle jsou uzavřeny v nějakém obalu nebo formě. Rozeznáváme čerstvé uzeniny, solené a uzené masné výrobky a také vařené uzeniny.

Kvalitní klobásy poznáme podle:

• množství použitého masa – kvalita klobás je dána především množstvím použitého masa. Kupujeme-li balené výrobky, je dobré se podívat, zda neobsahují rostlinné bílkoviny. Také obsah tuku a soli by neměl přesáhnout 2,5%

• vůně – pokud je možnost si ke klobáse přičichnout, měla by vůně být lehce kouřová s masovo paprikovým zabarvením

• chuť – vyhledáváme chuť vyváženou a masovo paprikovou. Nesmí převažovat slanost ani hořkost po nekvalitní paprice

• struktura – klobásy by neměly obsahovat větší tučné kusy mas, zbytky chrupavek či šlach. Vhodná není přítomnost příliš jemné hladké hmoty se strukturou želírujícíh látek, která většinou značí použití různých separátů