Zlata a drahé kameny

Klouzavá cesta po vlně struny se tento večer obzvlášť vydařila. Hudba v tmavém pokoji s rozsvícenými světly. Zlata. Drahé kameny. Zlata se otáčí na matraci a trochu vzlétne nad postel. Vidí svoje tělo. Slyší hudbu. Ve světle cítí tmu, ale ne svoje tělo, jenom se dívá. Prst je obtočen malinkatým zlatým okovem. Drahé kameny. Povzdechne si, a bez těla je to ještě tišší tón než jaký vydává vzduch. Nikdo se po ní ten den neptá, nikdo ji neshání. Je ráda, že svoji hlavu uzamkla a nikomu nedala znát. Ale přece by ráda potkala vědmu. Cestu jen tuší. Nechává padat drahé kameny. Sundává okovy. Zvoní mi v uších, když na Zlatu myslím a slyším, jak mi ze srdce padají těžké kameny.