Ráda bych vás seznámila s mužem, který má velmi krásné lidské oči. Jsou hnědé, teplé a hřejivé na pohled. Hned mě zaujaly. Říká se, že oči jsou studna do duše. Co září z té jeho?

Jmenuje se Carioca, pochází z Brazílie a jeho hudba uvádí davy do extáze. Jeho pražský koncert se koná v pondělí 22. června od 19.30h v Divadle Na prádle (Besední 3, Praha 1) a lístky si můžete koupit na místě.

Hanka : Můžeš se představit pražskému publiku?

Carioca: Moje umělecké jméno je Carioca. V jazyce Amazonie to znamená „Bílý Dům“, což reprezentuje bílého muže. Narodil jsem se v Rio de Janeiro, Brasil. Pracuji současně jako hudební ředitel brazilského orchestru a často vystupuji v zahraničí. Koncertovat jsem začal v roce 1975. Od té doby mi vyšlo 14 CD.

Na každé cestě nacházím spoustu inspirace ke skládání nové hudby. Mám rád bohatství na naší Zemi a zároveň vnímám, že je ve světě spousta chaosu. Tím trpí příroda a její lidé. Moje hudba například pramení z deštného pralesa, který nás všechny existenčně ovlivňuje.

Hanka: V duchu si říkám, jak je vůbec možné, že v současné době tento fakt stále spousta lidí ignoruje. A nahlas se ptám: Jak jsi se dostal do kontaktu s Českou republikou?

Carioca: V loňském roce jsem tady byl poprvé, když mě pozval můj blízký přítel a zakladatel školy The Art of Being Alan Lowen. Zahrál jsem si se slavným Santanou.

Hanka: Jak se Ti líbila Praha?

Miluji Prahu! Neskutečně mě ohromila a překvapila. Jsem hodně na cestách, ale vaše Praha je skutečně vyjímečná. Je mnohem více umělecká než například Paříž. Cítím tady hodně umělecké svobody, která na rozdíl od ostatních měst není svázaná církevními dogmaty. Pro mě jako pro hudebníka to byl nezapomenutelný zážitek. Místní publikum je ohromné a sympatické.

Hanka: Co je Tvojí největší životní radostí?

Carioca: Je to hudba. Hudba je způsob mého vyjadřování. Moje hudba je moje jméno i srdce. Jsem otcem a moc si užívám hry se svými dětmi.

Hanka: Čeho se nejvíce bojíš?

Myslím si, že všichni máme různé druhy strachu a obav, ale sami víte jak je těžké je specifikovat. Já osobně se považuji za šťastného člověka a strachy se nenechám příliš ovlivňovat.

Hanka: Co vzkazuješ publiku v České republice?

Hodně štěstí, přátelství a sociálního cítění