Loutky

Loutky na rozměrné scéně života,

hrajeme svá představení,

dokud nepřijde ta,

jež naše příběhy naráz změní.

Jak se cítíš, jak se máš,

otevírám velký snář,

a náhlé faux pas zapomnění,

opustí mě, nic nezmění.

Koho vlastně zajímá,

zda hraješ, jak hrát se má,

malomocnot dojímá,

však slabost sílu ukrývá.

A síla slabost naopak,

nediv se, vždyť je to tak,

dobře naučil ses roli,

jen netušils jak hrát ji bolí.

Herec bez talentu,

který odkryl plentu

své minulosti, přítomnosti

a zítra snad i budoucnosti.

Žádné „zítra“ nečeká,

jen marnost tvůj šat obléká

a těší se z tvé bezradnosti,

když opona padá na tvé holé kosti.