Babinet.cz / Magazín / Kultura / Filmová recenze: Jak se vaří dějiny

Filmová recenze: Jak se vaří dějiny

Hana Kasalová

Teplo domova. Plápolá mi tady svíčka. Vůně čokolády. Vychutnávám směs banánů a manga. Jak říká jeden můj kamarád "pohoda, jazz"... Vzpomínám, jak jsem před pár dny shlédla velmi zajímavý dokumentární film o vojenských kuchařích, jak jejich pochutiny plní žaludky účastníků politických a vojenských střetů. Polní kuchyně je modelem světa, tam se příprava jídla stává taktikou boje. Je to boj o velké ideály a ty stojí pevně na nohou kuchyňského stolu.

Najednou mi banány s mangem chutnají jinak...Vybavuje se mi čím dál tím více detailů z dokumentu renomovaného slovenského režiséra Petera Kerekese "Jak se vaří dějiny". Film je postavený na dvanácti receptech vojenských kuchařů od druhé světové války až po válku v Čečensku, od Francie přes Balkán až po Rusko.

Palačinky pro 11 miliónů padlých ruských vojáků. Dojala mě Ruska, která vzpomíná, jak připravovala palačinky pro padlé ruské vojáky. Nejenom ona věří, že ti, co už nežijí, si palačinky se sklenkou vodky zaslouží naprosto stejně jako ti stále žijící. S talířem plných této krmně a s párem skleniček se během hustého sněžení vydává na hřbitov. Při pohledu na ni mi je zima. Cítím, jak mi sníh padá za límec kabátu. Ona se usmívá a pokládá talíř s palačinkami plněnými mletým masem na hrob a do skleniček nalévá vodku. Ťukne si, popřeje vše nejlepší (hlavně hodně zdraví?), spokojeně se usmívá. Odchází a já měla pocit, že skutečně věří tomu, že ti zemřelí se na palačinky hned po jejím odchodu vrhnou. Každopádně si pochutnají, protože ona je pro ně připravovala s láskou. S mateřskou láskou. Mám z toho značně smíšené pocity.

Režisér Peter Kerekes se podobně jako ve svých předešlých dokumentech (Ladomírské morytáty a legendy, 66 sezón) zaměřuje na dávnou minulost i nedávnou přítomnost. Vojenští kuchaři jsou našimi průvodci různými zeměmi, dějinnými epochami a událostmi, které hodně zamíchaly historií i mapou Evropy. Je fascinující sledovat psychologii různých lidí, mužů a žen rozličných národností. Srbské kuchařky by v případě nouze zcela určitě vařily s chorvatskými, ale to neplatí o srbském kuchaři, který by nikdy v životě nespolupracoval s chorvatským. Ženy mají na válku a vše co s ní souvisí úplně jiný pohled než muži. Ženy soucítí, trpí, odpírají si a vaří pro všechny hladové. Muži vaří jenom pro ty, kteří jim jsou sympatičtí. Upřímně řečeno, dost mě zarazilo, že ani válečný konflikt, hlad a bída neodměkčí srdce válečníka.

Dokument nabízí recepty na přípravu šašliku pro rotu ruských vojáků, chleba pro 18 miliónů německých vojáků, otráveného chleba pro 1000 zajatých esesáků (i v tomto duchu se vaří), maďarské klobásy pro 120 000 sovětských okupantů, kohouta na víně pro 500 000 francouzských vojáků,...a tak bychom mohli pokračovat až do poslední večeře pro maršála Tita.

Klobouk dolů před tvůrci tohoto dokumentu. Jde až na dřen lidské psychiky, zasahuje až do nejvnitřnějšího vnitřku každého, kdo se rozhodl v tomto snímku promluvit a podělit se o svůj příběh. Občas se mi tlačily slzy do očí, občas jsem si ty oči zakrývala jako malé dítě, když se nechce dívat (nebo nechce být viděno). Přesto vítězila zvědavost, oči se dívaly přes roztažené prsty a při pohledu na filmové plátno se mi svíral žaludek. Trpěla jsem s hladovými, cítila jsem s vojenskými kuchaři a kuchařkami. Obdivovala jsem jejich oddanost, trpělivost, zdánlivou nezúčastněnost s válečnými konflikty, úžasnou preciznost a přesnost při přípravě jídel pro jejich strávníky. Vařili s láskou a s touhou aby už ta prokletá válka skončila.

Dojedla jsem banány s mangem. Svíčka stále plápolá, místností voní čokoláda. Je fajn být v klidu, v teple a mít příjemně zaplněný žaludek.

SR, Rakousko, ČR, 2008

Scénář a režie: Peter Kerekeš

Účinkují:

Vassilij Nikolajevič Logunov - Rusko

Franz Wienhart - Německo

Klavdia Matvejevna Lobanovová – Rusko

Heinz Rudinger – Německo

Liepke Distel – Izrael

Békés Mihály - Maďarsko

Jacques Besson - Francie

René Bianchi - Francie