Dvě největší hvězdy operního nebe Rolando Villazón a Anna Netrebko v hlavních rolích jedinečného filmového zpracování LA BOHÉME!

Hlásají palcové titulky a já se zvědavostí vyrážím za něčím neznámým. Pohodlně usazená, pokouším se naladit si náladu operního představení a hořím zvědavostí.

Paříž 19. století. Strohý byt obývají čtyři přátelé: básník Rodolfo (Rolando Villazón), malíř Marcello (George von Bergen), hudebník Schaunard (Adrian Erod) a filozof Colline (Vitaly Kovalyov). Jako typičtí bohémové nemají peníze, ale vášen pro bujarý život jim rozchodně neschází.

Stále čekám na tu specifickou náladu, kterou získávám během sledování opravdového operního představení, ale bohužel se nedostavuje. Čím to je? Hudba Giacoma Pucciniho, pěvecké výkony operních hvězd jsou výborné, ale zřejmě mi to náležitě nezapadá do filmového zpracování. Předpokládám, že režisér Robert Dornhelm chtěl tímto zpracováním přiblížit slavnou operu běžnému filmovému divákovi. Opera La Bohéme je více než sto let jedním ze stěžejních děl italských divadel, patří mezi nejhranější opery ve světě.

Zpět k ději, respektive k jeho jádru. Již zmínění umělci se rozhodnou uspořádat oslavu v přilehlém klubu a odcházejí z bytu. Rodolfo zůstane sám a čte si. Tehdy zaklepe na dveře velmi krásná, ale bohužel vážně chorá sousedka Mimi (Anna Netrebko). Ti dva si padnou do oka a rozjede se dojemný příběh velké lásky, které osudem nebylo přáno.

Nemohu si pomoci, ale chybí mě prostředí Státní opery nebo jí podobného "stánku" klasické hudby. To, že vidím postavy "pouze" na filmovém plátně mi nestačí. Podle mého názoru tím trpí jejich zpěv, který by vyzněl mnohem lépe z klasických jevištních prken divadla.

Postava, která mě zaujala nejvíce, není ani Mimi ani Rolando. Nicole Cabell divokým a velmi živočišným způsobem ztvárnila postavu Musetty. Ženy, která je neskutečně ženská, koketní, muže přivádí k šílenství a vždy získá to, co chce. A navíc s velkým úsměvem na svých ohromných rudých rtech. Nicole Cabell je typem ženy, která by i v režném pytli byla velmi přitažlivá a dováděla řady mužů k nerozumným kouskům. Musetta si s muži hraje jako s hračkami a i když oni zuří, tak ona necítí žádný pocit viny ani studu.

Odcházím před koncem. Škoda, ale co se dá dělat. Cestou domů můj pohled několikrát zavadí o ohromný billboard s Nicole Cabell, přijíždějící do Prahy.

Co dodat závěrem? Každý jsme originál, individualita, která má svoje specifické chutě a vášně. Moje životní filozofie se slučuje s následujícím "Pokud to nevyzkoušíš, nepoznáš". Proto jsem na filmovou operu vyrazila a udělala jsem si na ni vlastní názor. Doporučuji vám udělat to samé. Nejenom co se tohoto snímku týká.

Opera 2008

Hudba: Giacomo Puccini

Scénář: Guiseppe Giacosa (libretto), Luigi Illica (libretto), Henri Murger (román „Scènes de la vie de Bohème)

Režie: Robert Dornhelm

Hrají: Rolando Villazón, Anna Netrebko

Premiéra: 14.5. 2009

Zdroj foto: www.hce.cz