Mysleme ženský na sebe
Den po dni jako korálky
na nit se navlékl,
zasněně hledím do dálky
i čas se zalekl.
Tuším tam obzor daleký
a dálky široké,
tam duše má se ubírá
a každý víme své.
Člověk by toho tolik chtěl,
však povinnosti máme,
naivně všechny remcáme,
že to tak nenecháme,
že budeme si užívat
života do sytosti,
pak přijde na nás trápení
a máme po radosti.
Úsměv se začne vytrácet
a naděje a víra,
a štve nás celý boží svět,
na to se neumírá.
Zas přijde, holky, šťastný den
a budem jako kdysi,
jen stále dělat nesmíme
mizerné kompromisy,
Mysleme ženský na sebe,
na naše těla vnadná,
při tomhle tempu vražedném
je každá rada snadná.
Do křesla složte údy své,
zavřete všechny dveře,
choť ať si lítá po bytě
a ať ho amok béře.
Sluchátka vložte na ouška,
muziku pusťte skvělou
a šíleného manžela
ať všichni čerti berou,
ať buřtíka si ohřeje
a nenadává více,
než napadne vás na revanž
ztratit klíč od ložnice.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.