Iva Tajovská

Pavučiny touhy

Jana je přitažlivá žena, která touží po dítěti a nekomplikované lásce. Klára se vyrovnává se vztahem k bývalému manželovi i dětem a pokouší se vybudovat nový, lepší vztah. Anna,

která za podivných okolností odešla se svým tajemstvím z řádového společenství, obtížně hledá své místo ve světě za zdmi kláštera. Zjišťuje, že jí ke spokojenosti přestává stačit pouze uznání za práci, kterou doposud vnímala jako své poslání.

Pavučiny touhy jsou o konfrontaci reality s tužbami a potřebami těchto žen, jejichž příběhy se prolínají na jednom pracovišti. Ale jsou také o hledání vztahu k tomu, co je přesahuje, o odpuštění, přáních, snech, zklamáních, i radostech dalších žen a mužů, kteří do příběhu vstupují.

O autorce:

Iva Tajovská (*1959 v Pardubicích, matka dvou dospělých dcer) vystudovala obor sociální práce a dlouhou dobu působí v humanitární organizaci. Právě odtud vesměs čerpá náměty pro své prózy – dojemné, laskavé a současně syrové příběhy lidí, za jejichž nenápadným a navenek nezajímavým životem se skrývají opravdová dramata. Jejím literárním debutem byl soubor novel Jepičí hvězdy (Eroika 2006) a v roce 2007 jí ve stejném nakladatelství vyšel román Matky matek.

Ukázka z knihy:

„Nemusíš přede mnou zdrhat. Dáš si víno?“ nečeká na odpověď, přináší z lednice dvoulitrovou plastovou láhev od limonády, ve které se u dna houpá žlutavá tekutina. Od hrdla začíná stékat první drobounká kapička, která kreslí do oroseného povrchu klikatý potůček.

„Nechci, nemůžu, nenalévej mi.“

„Ale no tak, jen trochu. Na přivítanou vzácný návštěvy,“ tlačí ze sebe ironii. „Ty si dáš taky, Markétko, viď?“

„To určitě, je mi blbě a beru antibiotika. Tati, nenalejvej to mamce, vždyť to jsou už stejně hrozný slejvky.“

„Tak na zdraví. A na tvůj novej život. Ten lepší, beze mě!“ upřeně se na ni dívá a strká jí sklenici naplněnou do půlky. Odmítá ji uchopit.

Zůstává v jeho roztřesených rukou. „No tak, nedělej fouňu, vždycky sis ráda dala se mnou.“

„Ne, já opravdu nebudu. Už musím jít.“

Vztyčuje se, aby jí zabránil odejít. Před jejíma očima si přiťukávají dvě skleničky. Pohyb rozmazává detaily jeho promodralých hřbetů rukou s krátkými nehty zakončenými černými obloučky protilehlými ke krvavým záděrám.

„Tak na tvý zdraví,“ kyne směrem k ní a jedna sklenka je hned prázdná. „A na tvoje, Markétko.“ Na stolek dolehnou křehká dna broušených sklenic, které dostali jako svatební dar ze Slovenska.

Do měsíce nebyla sada kompletní. Je překvapená, že ještě ty dvě poslední vydržely.

„Tak, nenechte se rušit, já jdu vařit. Markétka potřebuje něco teplýho, viď?“ přeslazeně se usmívá na dceru a hladí ji po vlasech. Pak se zahledí na Kláru a doplní: „Musím se o ni postarat, kór když je marodová. Jó, holt někdo to udělat musí. Já jsem se na ni nevykašlal.

Já ne.“

© Iva Tajovská, 2009

© Eroika, 2009

ISBN 978-80-86337-82-1

Vydalo nakladatelství Eroika, s. r. o.,

Nad Spádem 10, 147 00 Praha 4,

e-mail: eroika@eroika.cz, www.eroika.cz,

v roce 2009 jako svou 85. publikaci.

Odpovědná redaktorka Mirka Slámová.

Grafi cká úprava Aleš Lederer.

Sazba Adam Lederer (ProAL).

Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Český Těšín.

Vydání první. Stran 192.

Cena 280 Kč.