II. Pokračovalo to SMSkou...

Ta zpráva zněla asi takhle: "Nechceš, jít ven? Odvez jsem Janu domů a chtěl bych Tě ještě vidět!" Jenže to já už jsem měla vypnutý telefon a ležela jsem v postýlce! Takže jsem si tu zprávu přečetla až ráno, ale hned na ni odepsala!

Dohodli jsme se přes SMSky, že se sejdeme po obědě, ale nikdo nás nesmí vidět a taky se nic nestane...! Bylo to fajn, sice jsem měla srdce až v kalhotách, aby nás někdo neviděl, ale jinak jsme si skvěle pokecali! No, tedy nejdřív jsme si povídali, ale taky jsme se i chvilkami líbali...Bylo to strašně fajn, ale mě strašně hryzalo svědomí a Michala taky! Probrali jsme snad všechno! Jsem taková, že co na srdci, to na jazyku, takže jsem se ho zeptala, jak to vlastně s Janou zamýšlí a jestli k ní opravdu něco cítí! On mi přiznal, že má v hlavě děsný zmatek, že se cítí do toho vztahu hrozně nucenej a že neví, jak to bude dál, že jí nechce ublížit! Tak jsem mu jen řekla, ať ji netahá za nos a že si to musí vyřešit sám, že to za něj nikdo nikdy dělat nebude!!! Nepřikládala jsem tomu žádný význam... Ještě pořád!

Ještě večer, než jel na vojnu, mi volal, že byl s Janou a že se ho ptala, na co pořád myslí atd... Připadala jsem si, jak největší mrcha a to jsem ještě nevěděla, že to budu mnohem,ale mnohem horší...!

Michal se s Janou asi za 14 dní rozešel a my...? No prostě jsme spolu začali tak nějak chodit a bylo to fááááákt moc fajn! Jenže znáte to, milé dámy, měla jsem strašné výčitky, občas jsem si i trošku pobrečela, takže jsme to nakonec Janě všechno vyklopili!!! Bylo toho dost, bylo to strašný a já byla za největšího podrazáka! Nikdo nevěřil, že spolu vydržíme, ale už jsme spolu devět měsíců a je to fajn, moc fajn! Jana už si našla jiného přítele, občas spolu i promluvíme o věcech téměř běžných, ale jde to! Ten první měsíc, byl docela odporný, tedy co se týče reakcí okolí, ale to nebyla jejich věc a dá se zvyknout na ledaco...!