Britští vědci z rady pro hospodářský a sociální rozvoj zjistili, že leváci ve škole dosahují nižších výsledků v testech IQ a mají přibližně o 1 procento nižší výsledky než praváci.

Tak toto tvrzení se mě silně dotklo. Proč? Protože jsem levák. Po dědovi. Na základní škole jsem měla vždy vyznamenání. Mám dva vysokoškolské tituly. A teď mi nějaký článek bude vnucovat, že mám nižší IQ? Nějací blbci! Praváci! Jsem rozhořčena. Copak měl Leonardo da Vinci nízké IQ? A co Mozart, Goethe, Picasso, Marie Curie?

Teď jsem si to uvědomila, jsem desetiprocentní! Ano, uvádí se, že leváků je v lidské populaci přibližně 10 %. Panebože, co budu dělat jako příslušník od pradávna netolerované menšiny v mnoha kulturách? Ne, nesmějte se. Je to vážné! Nevěříte?

Leváctví je vážné stigma např.v arabských kulturách. V době, kdy papír byl vzácný a v pouštních oblastech nebyl přebytek vody, bylo nutno utírat se po vykonání potřeby levou rukou, kterou nebylo možné bezprostředně důkladně umýt. Také staří Římané leváctví neakceptovali.

V mnoha evropských jazycích slovo „pravý“ je etymologicky svázané s pojmy spravedlnosti a práva. Například španělské "derecho", nizozemské i německé „recht“, francouzské „droit“, česká „pravda“, a „pravý“ jako opozitum pro faleš. Anglické slůvko „dexterity“ znamená šikovnost. Oproti tomu slovo „sinister“ v angličtině znamená „nečestný, nešťastný, pochmurný, zlý“.

V křesťanské tradici je ďábel obvykle spojen s levou rukou. Slovo „zlověstný“ pochází z latinského slova „vlevo“, tedy „sinistra“. Pokud se chlapec projevoval při výcviku do římské legie leváctví, byla mu levá ruka přivázána k tělu, aby byl donucen naučit se používat ruku pravou. Jeho leváctví by narušovalo soudržnost legie.

Ano, jeho leváctví (jeho odlišnost od zbytku stáda) by narušovalo soudržnost ( jednotnost, jednotvárnost) legie. Oproti tomu např. sexuální hrátky všeho druhu, které křesťanství pojímá jako nepřípustné, se v Antice provozuje beze studu a veřejně. Údajně se říkalo, že Gaius Iulius Caesar byl mužem všech žen a ženou všech mužů. Což v tehdejší době bylo společensky přijatelné.

V mnoha kulturách se ustálila vláda většiny. Hlas lidu. Co preferuje většina se bere jako status quo. Ostatní, z něhož má většina strach, je třeba zavrhnout, zapudit, odstranit, vymazat. Žádná inovace, žádný pokrok. Nikdo ať se nevymyká místním zvykům a tradicím, ať již jde o cokoliv – náboženství, kulturu, sexuální orientaci, barvu pleti, politické názory nebo jiné odlišnosti. Fobie a strach z věcí neznámých nás pohlcuje. Máme rádi své pohodlí. Jde o zvyk, bojíme se změny. Ale beze změny bychom jako lidstvo nebyli tam, kde jsme. Pokud jsme již někde. A pokud lidstvo ještě nedošlo poznání, pak se ptám: Qua Vadis?